Dary mládí

Na tichém místě nad městem,
kde stával pomník, však nevím koho.
Jednou na podzim to večer,
zašel sem tam hledat už nevím koho.

Však byl tam jen párek milenců
a město zahalené mlhou.
Jen od někud bylo slyšet tlumené bití zvonů
a byla vidět řeka s třpytící se vodou.

V tom reji světel jimiž zářilo to město,
snad nebylo poznat živáčka.
Však nezdálo se mrtvým spíš tajemným,
nebo kouzelným jak pro kterého človíčka.

Tam kdesi dole
za oknem se zapranou záclonou.
Stála a šaty měla dole,
byla tam jak za špatnou šedou oponou.

Se slzou v oku, co tak pálí,
myslila na to, co již ztratila,
na všechny dary mládí,
kterých si tak málo vážila.

Jen z rozmaru dala všecko,
za pár chladnejch dotyků.
To je vše, co naučilo ji to město,
které je plné úkladů.