Vzpomínání

Na začátku jedné zimy
po dlouhé době neřestí.
Probral jsem se, s duší zbitou hříchem
a spoustou dalších marností.

Tak zatoužil jsem po čisté lásce
a odhodlal se jí vše dát.
Nejdříve odnesli to básně
i já se pak začal bát.

Nejdřív přec né
jen volnost, klid ztratil jsem.
Pak teprv přišel strach
a touha jít zas jen tak ven.

Však ona chtěla být stále se mnou
v každou sekundu, v každý okamžik.
A já, říci stop jsem nechtěl,
ale žít takhle nemohu.

Co mi však teďka zbývá,
buď zranit a po svém jíti dál,
nebo překousnout, co je teď
a čekat, co dál mi život dá.

Tak překusuji
a snažím si z toho vzíti své.
A básně po tmě dopisuji
jen vzpomínám na to, co bylo mé.