Bohyně

Z krajiny chmurných jak pohřební píseň
kam zavál mě vítr osudu.
Zachránila mě její přízeň
a vdechla novou touhu k životu.

Sic já jsem jen troska citů,
což v sobě se sama nevyzná.
Ona vkládá do mé duše sílu,
jenž zdála se mi dosud nemožná.

Tak  nechávám se vést jejím srdcem
a nazývám jí svou bohyní.
Ač malý bídník pořád já jsem
 a svět můj je pouhé mámení.