Třpytivé kamínky

V kamenném lomu
přebírám kamínky.
Co nikam nepatří
a lesknou se jak plamínky.

Snad jsou to slzy
překrásných krasavic.
Jež žily brzy
než mohl jim někdo říct :

"Co je to štěstí,
 co je to láska,
 co je to motýl,
 kdo je to kráska."

Snad jsou  to krůpěje
večerní rosy.
Jež padla před časem
na kámen asi.

Snad jsou to očíčka
všech lásek na světě.
Jež září po nocích
a myslí na sebe.

Snad jsou to hvězdičky
spadnuté z nebe.
Pro krásu života
zdobící tebe.

Snad je to pohádka
nebo jen krásný sen.
V kamínkách třpytivých
poznávám jaký jsem.