Noc

Nad tůní plné průzračné vody
sklání se vrba smuteční.
Na hladině se leskne obraz luny
tak jako by byl skutečný.

Jen z lesa smutně houká sova
ukrytá v houští větvoví.
A závoj tmy ukrývá oba
jak tůň tak i stromoví.

Nad tím vším jak na klenbě chrámu
třpytí se snad tisíc hvězd.
Já zbožňuji tuto černou dámu,
jež dává mi tento obraz teď.