Staropanenská

zcela pravdivá, leč už prošlá

Staropanenská

 

1) Co jsem mlíko z brady smyla,

co jsem bryndák odhodila,

až jen příde jinoch švarný,

věrně čekám, všecko marný!

 

-teen zavály loňské sněhy,

nad mým mládím už se smráká,

a já dosud neznám něhy,

ten pravej se někde fláká.

 

Vážně nevim, kamarádi,

co vám na mně tolik vadí.

Komu řeknu: mám tě ráda,

v mžiku z něho zřím jen záda.

 

Rf: Že uslyším muže chtíčem ržát,

tak o tom si můžu nechat zdát!

Co na mně je tak špatnýho,

že nemůžu mít žádnýho?!

 

2) Mně byly čtyři, jemu pět,

jmenoval se Radeček

a kdo by to byl do něj řek,

mý srdce dostal první hned.

 

Že jsou v mládí vztahy ryzí,

člověk tehdy věřit chtěl,

však stačilo zapnout televizi,

rázem na mně zapomněl.

 

Prej jen žena ženě v citech

škodit může: to je kec.

Mně mou první lásku přebral

Ferda Mravenec!

 

Rf: Tak ptám se postý bezmála,

co jsem tenkrát zvorala,

co na mně je tak špatnýho,

že nemůžu mít žádnýho?!

 

3) Děvčata na škole střední

za staršími peláší,

mý srdce jinak haraší,

já byla zkrátka na mladší.

 

Že prej přenáší i hóry,

jdou vo lásce dlouhý sloky,

tak proč u mně ďála fóry

a nesmetla ty tři roky?!

 

Já po schodech za nim běhala

a pod oknem nyvě zpívala,

on na prvačky zuby cenil,

zralý půvab neocenil.

 

Rf: Tak ptám se postý bezmála,

co jsem zase zvorala,

co na mně je tak špatnýho,

že nemůžu mít žádnýho!!

 

4) Ten poslední mě dostal hned,

měl hezký voči, hodně čet,

byl něžný jeho hlasu tón,

já řekla si: jó, to je von!

 

V touze jsem se topila,

kolik nocí propila,

až jednou ostych zdolala

a srdce svý mu vylila.

 

On na to jen: nechci bejt zlej,

však ode mně nic nečekej.

Teď aspoň vim, že ztrácim čas

a zbejvá říct si: vem to ďas!

 

Rf: Tak ptám se postý bezmála,

co jsem zase zvorala,

co na mně je tak špatnýho,

že nemůžu mít žádnýho!

 

5) Já řekla si: tak tohle ne!

K čertu s tím, co by se mělo.

Srdce moje zjizvené

zhojí ňáký mladý tělo!

 

Dávno vim, že za střízliva

z mužskejch nic bych nedostala,

proto tuhle, něhy chtivá,

jednomu jsem dolejvala.

 

Po rumu byl samej smích

a přítulnej byl snad až moc,

však po pár něžných polibcích

on začal volat o pomoc.

 

Rf: Tak ptám se postý bezmála,

co jsem zase zvorala,

co na mně je tak špatnýho,

že nemůžu mít žádnýho?!

6) Dobré rady marno shánět,

třebas je to k nevíře,

stojej o mně jak o zánět

močového měchýře.

 

Nejsem žena, žádná změna,

léta jen dál běží,

ne muž, zato ctnosti bláto

ztěžka na mně leží,

 

Smutek z duše smetu hravě,

jak jen na to, dávno vím!

Místo těla ve Vltavě

v rumu svůj žal utopím.

 

Rf: Rozkoše kdy v pažích muže

poznám, se teď málo ptám,

snaha né vždy nese růže,

máš jen to, co zvládneš sám!!

---