Její jméno bylo nevinnost

Ve srubu jménem Amora

raněna byla tvá počestnost,

blízko té krásné řeky

co opustila své koryto,

aby omyla konečky tvých prstů,

všichni slyšeli jak to zasyčelo.

Bosa vyběhla jsi ven

a do tvých rozevlátých vlasů

snášely se kapky deště.

Tančila jsi s pampeliškovým chmýřím

mezi stvoly pozdních trav

a bylo ti to líto.

Ještě opojena posledním douškem vína

pohladila jsi raněnou koroptev

a ona jakoby se usmála tvé přívětivosti.

Chtěla jsi udělat krok zpět

a lekla jsi se, jak jsi mladá.