Slunce (2)- dnešní den

Začal docela... ani nevím jak to popsat..

Začnu večerem, kdy jsem byl navštívit jednu přítelkyni.. 2x za den jít přes celé Jersey, unavující, ale když chci - nic mě nezastaví. :-) Ta mě podrobila "věšteckým kartám"... Určily mi přesnou diagnózu.. Ty karty jsem vytahoval sám.. Jedna ("Rovnováha") teda vypadla náhodně, což může být určité znamení.. Druhou ("Svoboda") jsem vytáhl z řady zbylých karet..

Odcházel jsem s jistým pocitem souhry.. Souhry všech věcí kolem... S vědomím, že doma je mamka, s kterou si poklábosím, páč byla dva dny na cestách.. Přijdu domů - sprcha - večeře a pak ani si nepamatuji jak, lehl jsem si v obýváku na gauč.. Vzbudilo mě až pískání mého elektronického budíku z mého pokoje..

Ale co to? Mě se dnes vstává nějak dobře? S nějakým, až podezřelým, pocitem. Nastala ranní rutina.. Teda až na pár věcí.., které jsem zjistil až v autobuse, cestou do práce..

Zapomněl jsem totiž tři věci.. Prví byly na paměti sluneční brýle.. Nedal jsem je včera zpátky do báglu.. Nevadí.. Tak se budu trochu šklebit.. Před zastávkou jsem zjistil, že dnes bude fakt nádherný východ slunce.. "Já kráva plešatá.." Mohl jsem vzít foťák, byly by hezké snímečky.. (Měl jsem ho s sebou včera, ale byla taková mlhovina, takže  jsem nefotil..) A co mě dostalo úplně, bylo CD-RW.. Nechal jsem jej doma.

Pěkně mi začal ten pátek... sv. Valentýn.

Avšak i přesto všechno, jsem byl (a jsem) v jakési eufórii.. flegmatické, ale uvědomělé.. Mám nadevším kontrolu..

Pak to začlo... Uvědomuji si, že dnes jdu naposled do rachoty.. A vrátím se až příští čtvrtek.. Dlouho se nic zvláštního nedělo.. tedy do chvíle, kdy jsem si šel pro výplatu.. Hmmm... Překvapující částka.. (peněz není na zbyt, ke všemu končím.. hledání nového zaměstnání už začalo..)

"To, když nebudu utrácet, vydrží mi to, s tím co mám doma, na dva měsíce.. To je dobrý!", pár kroků ranním svítáním. "No, jo.. ale dnes asi litr utratím.. Musím koupit mamce dárek (má nar.) a ještě další maličkosti.. Nevadí, stále to je dobré." Došel jsem do našeho kanclíku.. Přišla SMS.. Čtu.... "Skvělé!", zvolal jsem. "Když se daří tak se daří!" Kolega se ptá: "Co se děje?" "Mám další kšeftík, což znamená další penízky!", s radostí odpovídám.. Chvilka klasických úkonů uběhla.. 

Mobil zvoní..

"Kdo to asi může být? Že by Michal? Psal, že se ještě ozve.", pomyslel jsem si. Kde pak, je to můj přítel Roman.

"Helou! How are you, my friend?", rozesmátým hlasem jej vítám. "Helou, pane! Kde teď jsi?", ptá se Roman.

"Kde asi? V Práci.", klasicky odpovídám.

Další jeho otázka na tělo: "A kdy končíš?"

"Ve tři jsem doma, proč?"

"A to nemůžeš dneska skončit dřív?", žadoní..

"Hmm. To nemůžu. Proč?", pravím.

"Mám pro tebe práci!", urychleně sděluje.

"Super! Ale příští týden mám do středy volno.. Mám dovolenou."

"Je to žhavé a na rychlo.. Tak víš co? Já dneska ještě zajdu na firmu a v pondělí nebo úterý tam zajdem, aby ti ukázal co bys dělal a tak."

"Skvěle! Pokecáme ještě večer, před vystoupením, ju?"

"O.K. Tak večer na place. Čau!"

"Dík! Bye-Bye!", zněla moje poslední věta.

Proto já pravím: "Když se daří! Tak se daří!"

Jen čekám co vše krásného mě ještě dnes potká...? V plánu je toho mnoho.. Uvidí se. třeba ještě napíšu pokračování...

A Slunce? Stále mě nabíjí svou energií....

by Atalay :-)