Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNebe
17. 02. 2003
4
0
1494
Autor
Honey
Hraješ si v mracích,
možná jim i slzy slíbáváš.
Ale když se jednoho z nich lehce dotkneš,
spatříš hrdost a nedostupnost.
Uvědomíš si, že je to naprosto beznadějný…
Dotkneš se ho a on přitom nic necítí..
A nebo možná cítí,
ale i přesto se od tebe jen lhostejně oddálí.
Tak jako slunce,
tak jako měsíc..
Zkoušíš to dál..
Ale pokaždý je to stejný..
Pořád do kola…
Známý a přitom tak cizí hlas.
Znova a znova
A ty se trápíš..
Tam nahoře v těch mracích..
Blízko slunce...
Když se vrátíš zpátky..
A dotkneš se mě..
Tvůj sen o falešné vlídnosti nebe
Navždy skončí…
Jsem rejpal (rýpal :))))), ale ruší mě nespisovná slova jako výkřiky mezi spisovnými. Ale závěr mě dostal! ;) TIPUJI, že TIPUJI! *