Feelings of Eternal Spectator

Sedím, rovnám si myšlenky v hlavě, přicházíš..

vždycky je něco o čem mi chceš povídat... je to od tebe milé,

ale tvoje řeči mě strašně nudí.

Pokud tě to drží při smyslech snesu je,

jestli se jen snažíš zapůsobit, ptám se jaký to má smysl ?

Jsem unavený

a pokud nehodláš mluvit k věci jdu spát.

Něco mě budí, škrábání na okno....

...ego….

rychle vklouzne dovnitř….stůj klidně a jen se dívej říká…..

Najednou zmizelo...cítím je ve svých žilách, v celém těle. prostupuje mě..

...pocit paniky ve mě sílí..šílím z toho….pomalu mizím…

...lezu po střechách domů, prohlížím každou škvíru mezi taškami..

sleduju co se tam děje... myš a past – život a smrt....

...drama života v podkroví působí bolest..pohoda.. smutek..zatracení..vidím to všechno……

Smích, pláč, zkřivená tvář, není v mých silách všechno procítit.....nesnesu to..mám lano....odhalený krk a dubový trám nad hlavou..

....v křečí vzpínám ruce..kde jsou tvoje řeči..kde jsi ty ?……….nic mi už nepomůže