Zírám, zíráš, zíráte

Jednu podzimní středu jsme čekaly s kamarádkou Káťou na jejího tatínka, který nás měl vyzvednout z autoškoly. Byl hezký, sluncem prosvícený den a obloha bez mráčků. Ve vzduchu byla cítit předzvěst něčeho vyjímečného.

Po krátké chvíli čekání přijela starší fialová škodovka s naším řidičem. S radostí jsme nasedly a vyjeli vstříc našim silnicím. Před nejbližší křižovatkou však najednou vypovědělo auto svou službu pojízdného korábu na čtyřech kolech a zastavilo se pár metrů před samotnou křižovatkou. Vylezly jsme s Káťou ven a pomalu - s jistou námahou - jsme odtlačily auto za zatáčku, což nás stálo nemálo sil.

Další zádrhel nás teprve čekal. Co s nepojízdným autem? napadlo nás. Naproti stál autosalon. Možná tam budou mít i takový přepych jako je telefon a nechají nás přivolat na pomoc dědečka, blesklo mi hlavou, když jsme společně přemýšleli o našich nevalných nadějích. Nasadily jsme s Káťou okouzlující úsměv a vydaly se na cestu. Do autosalonu jsme vešly s prosbou v očích a požádaly o zavolání. Nejprve jsme však osvětlily účel naší cesty. Našemu přání bylo naštěstí vyhověno, čímž nám spadl kámen ze srdce. Po vyřízení telefonátu jsme se s velkými díky vydaly na zpáteční cestu k autu.

Protože jsme obě navštěvovaly taneční, kde úvodní hodinu Katka chyběla, krátily jsme si chvíle čekání doučením tanečních kroků a variací. Rušná ulice se náhle proměnila v sál Domu kultury, kde každý pátek od sedmnácté hodiny tančily páry ve víru tance. Na chvíli jsem se stala jak tanečním partnerem, tak i mistrem panem Dufkem. Po krátké promenádě po chodníku a vzájemném představení "Já jsem Kateřina Zaháňská z Oldřichova, zvaná Káča" a "Jmenuji se Čert Lojza" začala výuka. Po úvodní mazurce přišel waltz, polka a cha-cha-cha. Publikum dělali řidiči projíždějících aut, kteří se smáli od ucha k uchu nad nenadálým tanečním vystoupení dvou dospívajících slečen, které navštěvují taneční. Po dostatečném vyblbnutí a smíchem jak nad naším tanečním uměním, tak nad zíráním řidičů a kolemjdoucích chodců jsme se zastavily a naposledy vybuchly v smích. Náš sál se vrátil do původní podoby rušné ulice a doprovázející hudba v rachot jezdících aut a klapot bot chodců.

Na tuto příhodu budeme ještě dlouho vzpomínat a smát se nad tanečním uměním a zíráním řidičů.

duben 2000