Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hračka

05. 03. 2003
1
0
1151
Autor
Snilka

Holt my ženský nevíme co chceme a když na to příjdem, tak už je pozdě.

Byl si mým přítelem, mou láskou nepřiznanou,

byl si mým osudem, hračkou milovanou.

Člověk že hračka není, na to pozdě přicházím,

už to vím, časy se mění, ale já snad lepší být ani neumím.

 

Jsem dítě co vzteká se, že hračku mu vzali,

jsem slečna co pláče, i mě srdce bolí.

Já svými nehty ti do srdce šrámy ryla,

i s láskou k tobě, jak chladná jsem byla.

 

Že chtěl si víc já přehlížela, mně to tenkrát stačilo,

představit jsem si neuměla, jak tě to tehdy bolelo.

Teď zas ty vedeš ruku moji, já šrámy si ještě silnější do srdce kreslím,

Už budu hodná, chci lásku, ne přítele, tak prosím, zase buď mým.

 

Když nemám tebe, nemám nic.

Tímto tě žádám, odpusť mi minulost, i já už chci víc…

 


Lancelott
29. 03. 2003
Dát tip
Tak to máš pravdu. Přiznávám chybu. To je ta nejideálnější a nejlepší konstalace možností. Milovat a být milován toutéž osobou...a musím se pochlubit, že něco takového zrovna prožívám:o)))

Snilka
27. 03. 2003
Dát tip
S tím bych si dovolila nesouhlasit.:o) Občas i ten zamilovaný,zadaný člověk touží neustále být s milovanou osobou, když to tak cítí oba...pak život je sen.Netrvá to asi věčně, ale když to trvvá, je to skvělý...:o)

Lancelott
25. 03. 2003
Dát tip
Každý chce to, co zrovna nemá:o( Nemilovaný chce lásku a zadaný zase více svobody...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru