Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMá luna
Autor
Severkanova
O měsíci beze smyslů
Má Luna
Ach, už tam na obloze zase visí!
Napíchnuta na ježčí bodliny rukou čísi?
Ne, je to lunozář, kterou stromy češou,
když holými údy do nebes prosbu svou o listí nesou.
Zsinalá tvář - rozpitá kaňka na čtvrtce vesmíru,
oděná v černou noc ušitou věčností na míru.
Nevidí bez očí – mlhavý závoj jí pohled kryje,
neslyší bez uší – ty galaxie šuměním nahrazuje.
Nemluví beze rtů –ty vylíbány, hvězdami se staly.
A ruce? Ruce jí přece komety do svých chvostů natrhaly.
Tak tiskne se ke zdi tmy, bez záře neonové,
jak syrová palačinka k pánvi teflonové.
Až ranní slunce namaže obzor rudou marmeládou,
pak zbledne ještě více, úžasem, nad parádou
jíž den, a ne noc, vůkol plnými dlaněmi nabízí.
A já se ptám: už dávno je světlo, tak proč nezmizí?
Proč zůstáváš, má rozbřesková Luno?
March 15, 2003