Perspektiva

Perspektiva

Na pohřebišti již dávno spí včerejší den

co bylo před Námi je teď stále bledší sen,                             

čas pod pokrývkou prachu minulost si chrání

- není zlaté rybky, která splnila by přání.  

Vrátit se tak do dob „Starců na chmelu“                                  

je planou touhou - podrobme se svému údělu.              

Nač pohlížet nazpět a přát si jiný osud?                              

Vždyť měníme vše jak žili jsme až dosud.

Na rozkvetlé louce ještě stále můžeme si hrát,

ty nejkrásnější z květin do pugétů natrhat.                                   

Zelená tráva ať je osnovou - duhovou tapiserií

na kterou ruce mé i Tvé společné stehy šijí.                             

Jsme malíři, jsme sochaři, jsme básníci,

i milenci, v krásy duševního života věřící.

Dál už jen jedny stopy mezi stébly zanecháme,

budeme prožívat vše  minulostí  nám odpírané.

Pro Tebe chci tvořit, Tvou múzou chci já být,

naplno pít život – nechci už jen snít.

V něm veď mne svojí stezkou – povedu Tě mou,

vždyť obě se staly za rok stezkou totožnou.                                

Každý den bude kamínkem naší mozaiky,

na bílý list osudu nalepen - jak zápis do matriky.

O každodenních pokladech společně objevených,

o malých i velkých štěstích sobě darovaných.

Procházka loukou před námi bude dlouhá.                                  

Již je skutečností – už nebude nikdy pouhá touha!

February 23, 2003