Hloupý Honza

HLOUPÝ HONZA

Na louce, kde stála chaloupka maličká, žil hloupý Honza a s ním i matička, dobračka celý den makala v lomu, avšak Honza! ten nevyšel z domu! Jakživ se za pecí flinkal, buď koukal do blba,

nebo spinkal.

Až jednou mamka vzplála jak svíčka, kopla ho pohorkou do konečníčka!!

,,Už tě mám pokrk ty nehodný chlapečku, nemíním do smrti děla ti děvečku, vypadni do světa ať už jsi v luftu, na cestě najdi si nějakou buchtu.“

I vydal se Honza s uzlíkem na cestu, hledati ve světě solidní nevěstu. Došel do království, kde vládl smutek, a kdo měl dceru, ten dávno utek. Bydlel tam drak, na hoře železný a ten měl nejradši k svačině princezny.

Jakmile tamní král uviděl Honzíka, hned vyskočil s mrštností kamzíka.

,,V životě jsem neuzřel takového vazáka, Honzo, ty určitě troufneš si na draka,

on jinak zblajzne mou jedinou dceru, když ji však zachráníš dám ti ji, věru!!“

,,Stejně to nedobře dopadne, tatínku na draka to chce mít rozum a taktiku, nedávno tam padlo rytířů přesila,

co zmůže Honza z výrazem debila!!!“

,,Děkuji ti princezno za tvoje lichotky, nemám strach, srdce mi nespadlo do botky,

půjdu teď za drakem do sluje na vršku, a dám mu lopatou pořádnou přez dršku!“

I vyšel Honza, byl však za chvilku zpátky, opuchlý celý, že málem neprošel vrátky,

na očích modřiny tak ani nemrkl a hned bez meškání chyt krále u krku.“

,,Ty lumpe, zlobou to v mé hlavě výří, vždyť ten drak měl dršky alespoň čtyři,

hned jsem ho po jedné lopatou flákl, on těmi druhými, hravě mě zmákl!“

,,Ještě se přiznal ten hnusný obluda , že chodil za mlada 20 led do juda !,

pak naposled kop do mé brňavky a řek:,,Ať princezna nemyslí na vdavky,