Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNěco jako dopis
28. 03. 2003
16
0
1038
Autor
Kampak
Potopíme se do našich slin,
a modré prsty utopenců
dopíší nekrolog nenarozeným vráskám
na naše čela
- z toho mám strach...
Jsem tam, kde vlci lízají rány
psům. Nechoď sem.
Ruce ti ovinou tóny píšťal;
smluvené znamení přebito bude
ohňem
- i z toho mám strach...
Do šatníku odlož tělo;
chloupky na mých pažích nech postavené
dotyky. Pak vem sebe s sebou
a zapomeň se.
Z tebe mám strach.
cekanka_ucekana
31. 03. 2003Swedish_Nigg
28. 03. 2003
kampak asi kráčí kampak?:)))))))))))))))))))
jakým směrem? v jakých rovinách? :)))))
Zvláštní, ty utopenci, vlci a postavené chloupky, moc to nechápu, ale jestli to snad nesouvisí s milováním, nevím ... Asi patřím mezi ty utopence ;)
Navždy_Tvůj
28. 03. 2003
už pri čítaní prvého verša mi bolo jasné že toto musím dočítať!!!
fakt dosť dobré... velký TIP!!!! stálo to za to!!
Olina je neskutečně vnímavá. Mi to nedocvaklo. Jen jsem viděla kvalitku. :-))))