Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Konec nylonového věku aneb jak jsem se naučil kouřit

01. 04. 2003
0
0
1038
Autor
Berusca

Povídka či spíše krátký úryvek s prvky zmatené nejasnosti. Je napsán pomocí 25ti děl světových i českých autorů. Najdete je všechny?

„Podívej, stojíme na prahu 21. století, copak se s tím nepořádkem nedá něco dělat?“ Můj podřízený jen bezmocně máchá rukama do prázdna. „Absolone, Absolone“, povzdechnu si. „Tomuhle se nedá říkat jinak než továrna na absolutno“, máchnu rukou do prostoru a zastavím se před ním. Ve tváři se mi zračí pohrdání, všude kolem nás se povalují samé nedopalky cigaret, prázdné lahve a kusy papírů. Podřízený na mě jen nechápavě zírá. Neudržím se a vykřiknu: „Copak jsi idiot!“ V duchu si říkám, že už nám nezbývají žádné nadějné vyhlídky, jak tento stav zvrátit. „Tohle je vážně hnus!“ Vyjdu z kanceláře a bouchnu dveřmi, ve tváři jsem modrý a rudý. Byla to pro mě těžká hodina, kdy jsem se snažil vysvětlit mu, jak vypadá pracovní morálka v moderní době. Nevyhodil jsem ho hned, protože mi připadalo, že dobrý člověk ještě žije. Absolon není žádný miláček žen, ale bez něj by tu byla nuda. Moje chvilkové rozjímání vypadá jako bláznova moudrost, ale já člověka hořce mám rád a příteli vždy odpustím. A on je mým přítelem. Z úvah mě vytrhla až siréna ohlašující polední přestávku. Absolona jsem zastihl v jídelně, zrovna se rýpal vidličkou v jídle a před ním ležely dva nedopalky zahraničních cigaret. Není to ani hodina, co jsem mu říkal, že se musí změnit. Před očima se mi udělalo černé světlo a dopadla pěst na oko. Moje samozřejmě nebylo. Zavládly nekonečné dvě minuty ticha, pak se Absolon zvedl a povídá mi: „Člověče, tys mě zachránil, jsi můj Anděl na kolečkách.“ S těmi slovy si přede mne kleknul a začal se mi klanět jako husitskému králi. Nechápal jsem jeho počínání, usedl jsem proto s roztřesenýma rukama za stůl a zapálil si svou první cigaretu. Jaká byla v tu chvíli nesnesitelná lehkost bytí. Bylo to dlouhé a rozmarné léto, ale za rok se situace změnila k nepoznání. Já sedím v kanceláři podřízeného a Absolon? Změnil se, na poslední chvíli zanechal kvílení, vzal si pečlivou ženu Annu proletářku a bůhví, kde je mu dnes konec. Ani mi neřekl sbohem a šáteček.


lenty2
06. 05. 2003
Dát tip
Húúúúúú, dost dobrý, vic nez polovinu jsem zvládla uhodnout. A taky jsem zjistila, že vůbec o nikom nic nevim a asi se preci jen na tu cestinu budu muset mrknout.Bééééé

Berusca
29. 03. 2003
Dát tip
ŘEŠENÍ: 1. Josef Škvorecký – Konec nylonového věku 2. W. Faulkner – Absolone, Absolone 3. Karel Čapek – Továrna na absolutno 4. Alberto Moravia - Pohrdání 5. F. M. Dostojevskij - Idiot 6. Ch. Dickens – Nadějné vyhlídky 7. Jean Paul Sartre - Hnus 8. Fráňa Šrámek – Modrý a rudý 9. Jiří Wolker – Těžká hodina 10. Romain Rolland – Dobrý člověk ještě žije 11. Guy de Maupassant - Miláček 12. Alberto Moravia - Nuda 13. Lion Feuchtwanger – Bláznova moudrost 14. Josef Kainar – Člověka hořce mám rád 15. Marie Majerová - Siréna 16. Václav Řezáč – Černé světlo 17. V+W – Pěst na oko 18. Josef Hora – Dvě minuty ticha 19. Miroslav Holub – Anděl na kolečkách 20. Alois Jirásek – Husitský král 21. Milan Kundera – Nesnesitelná lehkost bytí 22. Vladislav Vančura – Rozmarné léto 23. Allen Ginsberg - Kvílení 24. Ivan olbracht – Anna proletářka 25. Vítězslav Nezval – Sbohem a šáteček

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru