Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Podzim

30. 03. 2003

783

Autor

Palec

Prašná cesta ústila v alejí kaštanů a líp

Slunečný svit zduchovnil zlatoměděnou

barvu listí

Zaslechl jsem melodii větru, ten mnohému

se asi naučil

od Mozarta

Neznáme jen dirigenta,

snad je jím sama svatá Cecílie?

větve jsou hudební nástroje

Tóninu neznám, snad Mahlerova sedmá,

prostě čistota

Podzim se usmíval na unavené léto.

Žádný strach, sestřičko, to já uložím stromy

k zimnímu spánku,

Potom sníh překryje vše špinavé,

vždyť o Vánocích narodí se dítě.

To jako bychom řekli jaro.

Nejsme všichni součást přírody?

Nepláče za nás tráva kamení?

Dáš nám sílu přežít pod pokrývkou

sněhu, že?

Děkujeme Ti, podzime.

Mozaika obrázkov vytvára podľa mňa veľmi pekný súbor. Jeseň ako vyšitá, dokonca taká, akú mám rád. Čo by som možno autorovi vytkol, je utekajúci rytmus - ten by proste mal byť aj vo voľnom verši. Ja by som nad tým ešte skúsil posedieť. Napríklad tu: "Potom sníh překryje vše špinavé, vždyť o Vánocích narodí se dítě. To jako bychom řekli jaro." Pokus: "Sníh vše špinavé překryje, dítě Vánoce přinese jsouc jara příslibem." Aj keď zas to "jsouc ..." - no neviem, to tak ešte koncom 19. storočia...