KUDLANKA

Seděli spolu u jednoho stolu v potemnělém baru, který byl v přízemí motelu nedalekého nedaleko města. Motel byl známý tím, že sloužil, jako časté místo diskrétních schůzek manželů, či manželek, kteří hledali povyražení z nudného manželského stereotypu.

Tohle oba dva samozřejmě velmi dobře věděli, proto si ke schůzce zvolili toto místo. Karel, 30 letý vysoký černovlasý kantor na střední škole čas od času vyhledával milostná dobrodružství – skrývaje se při tom za anonymitu Euronetu /kontinentální větev Worldnetu/. V poslední době se mu podařilo narazit na Simonu, která teď seděla naproti němu a při společenském tlachání o ničem na něj svůdně upírala pohled svých mandlových očí. Karel doufal, že dnes, když se sešli konečně mimo město dostane snad už Simonu do postele a zatím to vypadlo velmi nadějně.

Simona, 27letá žena s temným, ale přitom smutným pohledem a havraními vlasy je velmi atraktivní a inteligentní žena, která si je toho navíc dobře vědoma. Řekla mu jen, že je vystudovaná psycholožka a pracuje v „oboru mezilidských vztahů“. Když chtěl Karel vědět něco konkrétnějšího, vždy se jen zasmála a řekla, že je to tajné.

Po dvou lahvích červeného a dobré večeři chtěl Karel už jen dvě věci – na prvním místě se s ní chtěl už konečně co nejdříve vyspat, ale na druhém místě chtěl vědět víc o její osobnosti, konkrétně o politických názorech.

 Nikdy z něj totiž nevyprchalo úplně nadšení jeho mladých let, kdy se naplno věnoval politickému aktivismu, až do doby rozpadu Unie, kdy následovalo její rozštěpení na jednotlivé hašteřící se státečky. Situace tenkrát velmi pragmaticky využil jeden z tehdejších ministrů a nynější doživotní „prezident z vůle lidu“ Stanislav Klein. Celá země byla od té doby plná špiclů a udavačů. Jenom na svém příručním scanneru /který měl pochopitelně nelegálně/, našel v baru dva lidi, napojené na policejní  vysílací frekvenci.

V této situaci bylo velmi ošidné začínat jakoukoliv politickou konverzaci – ještě pořád měl před očima záběry svých přátel, kteří byli na Pankráci demonstrativně zastřeleni, ale přesto mu to nedalo…

„Simonko…“začal tlumeně. „Jak se díváš na současnou Kleinovu vládu?“ Simona na něj překvapeně pohlédla a pak rychle zamumlala něco v tom smyslu, že se o politiku raději vůbec nezajímá, že má svoji práci, dobrý plat a nic jiného ji nezajímá a ani se o tom nechce bavit – a už vůbec ne tady. „Tak dobře a co kdybychom to rozebrali jinde, hmmm?“ Usmál se Karel a zazvonil klíčky od pokoje, který předtím prozíravě objednal. Simona se usmála tak, až mu zatrnulo v rozkroku, beze slova se zvedla a začala stoupat po schodech do patra, do obytné části hotelu. Karel rychle zaplatil a rozběhl se po schodech za ní. Divil se, co se to s ním děje, Simona byla opravdu zvláštní žena a on měl pocit, jakoby s ní snad měl přijít znovu o panictví. Pokoj odemknul až napotřetí, jak se mu třásly ruce. Simona si to všimla, pohladila ho po tváři a věnovala mu uklidňující úsměv, po kterém se Karel málem skácel na zem. Konečně se mu podařilo otevřít dveře. Byl tak nedočkavý, že se okamžitě na Simonu vrhnul, strhal z ní šaty, a kdyby se bránila, tak by měl určitě na krku znásilnění. Simona ale v sobě měla trošku submisivní sklony, takže jí to ani moc nevadilo – spíše naopak. Karel měl v sobě naštěstí kolem dvou litrů vína, takže vrchol nepřišel hned, jak se obával, ale stihnul Simoně vykouzlit rychlý a o to bouřlivější orgasmus. Napodruhé už se trochu zklidnil on i Simona a spíš si spolu hráli, hledali své erotogení zóny a všemožně orgasmus oddalovali. Když k němu pak oba současně dospěli, shodli se na tom, že to byl jeden z nejlepších, jaké kdy v životě prožili.

Když v objetí  spokojeně usínali, začala o politice tentokrát Simona. „Víš Karle po tom, co se dostal k moci Klein a jeho banda, nedá se v týhle zemi svobodně dejchat – hrozně mě to sere, ale  nemůžu s tím nic dělat…“  Karel se naklonil k ní a zašeptal jí do ucha: „Všechno už je připravený, ty přepadení muničáků za poslední rok, to jsme byli my, máme zbraně i spolehlivý lidi, do měsíce bude převrat lásko…“ Karel si dával na konspiraci vždycky pozor, ale víno a Simoniny feromony silně otupily jeho ostražitost. V tuhle chvíli si to ale neuvědomoval a v jejím objetí spokojeně usnul.

Pro Karla si přijeli za týden přímo do školy. Z hodiny ho odvedli policisté se samopaly a v kuklách. Události nabraly rychlý spád. Vezli ho sice se zavázanýma očima, ale on stejně přesně věděl kde je. Překvapilo ho, že při výslechu nebyl mučen, dokonce dostal kávu a cigaretu, ale pak si už nic nepamatoval. Nedokázal odhadovat čas, mohl být zavřený tři dny, stejně jako měsíc, nevěděl co mu dali a ani nevěděl, co všechno jim řekl, ale hlavně přemýšlel proč to všechno ,přemýšlel, kdo ho zradil, a jak se k němu policie přes jeho pověst počestného kantora mohla vůbec dostat.

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Poznal ji podle hlasu, i když měla úplně jiný tón. „Otevřete praporčíku!“ Vyštěkla povel. Provedu paní majorko řekl servilně bachař a odemkl dveře od Karlovy cely. Vypadala úplně jinak, než tenkrát. Měla na sobě zásahovou kombinézu, u boku Magnum .44 a na těch krásných prsou připnutou zlatou majorskou hvězdu.

„Tak se opět potkáváme Karlíčku, hmmm „ zasmála se koketně a vzápětí nasadila výraz, který u ní Karel nikdy neviděl, ale to bylo možná tou uniformou. „Víš, hledala jsem asi dva roky někoho jako seš ty, kdo  by nás přivedl na správnou stopu, je to od tebe moc milý, že´s nám všechno řekl, ale ty za to vlastně tak úplně nemůžeš.“ „Máme velmi dobrý drogy pravdy, po nich řekneš i to, co nevíš – dali jsme ti ji do kafe, na tvůj výslech jsem se celou dobu dívala, byl jsi fakt sladkej miláčku“

Karel si to nemohl pořád srovnat v hlavě – Simonu v uniformě, výslech, informace… „Dyť já jim nic neřekl!“ „Na nic si nepamatuju!!“ Křičel Karel.

„To víš, že ne zlatíčko, ta látka je vytvořená tak, aby sis nic nepamatoval, víš?“

Smála se mu Simona – „Ale musím uznat, že se mi to s tebou moc líbilo, fakt mě to mrzí, že si to spolu nemůžeme už nikdy rozdat, no…leda, že bych byl trošku nekrofilní,hmmm…“ Zasmála se studeně a vytáhla svou Magnum .44. kterou beze slova odjistila a vystřelila Karlův mozek na zeď cely.

„Smutná historie viďte praporčíku?“ prohodila směrem k bachařovi a pomalu stoupala po vlhkých kamenných schodech pankráckého podzemí.

„Pak, že sex prospívá zdraví…“ Řekla si Simonka pro sebe, když dávala nový náboj do komory své Magnumky.