Svítá

Svítá

Probuď se, už svítá,
den jak laňka hbitá
paprskem nás vítá.
Ráno na nás mává,
schoulená noc tmavá
náhle sbohem dává.
Zvukům, vůním vyjdi vstříc,
černotě bílou nastav líc,
chce se od tebe čím dál víc.
Probuď se, už svítá,
sklenka nedopitá
v bolehlavu jitro zmítá.
Jak těžké je probuzení,
jak bolestné procítění
ve dne kdy něha není.
Od svítání bez oddechu
prahneme jen po úspěchu
po uznání v života echu.
Probuď se, už svítá,
ráno rozkoš skýtá,
za obětí je skrytá.
Od svítání do soumraku
nasedáme do svých vlaků,
prcháme pryč od přízraků.
Od svítání do noci
nahlodaní nemocí
bojíme se pomoci.
Probuď se už svítá,
tvář je neumytá
kytka nezalitá.
Od rána až do umdlení
nic jiného pro nás není
cennější než pochopení.
Od rána až do umdlení
podléháme pokušení
červenáme v uzardění.
Probuď se, už svítá,
ručička hodin kmitá
žárlivým tichem zbitá.
Ráno rány zasazuje,
ráno šrámy vykresluje,
ráno večer připravuje.
Ráno zraní neználky,
ráno znamená ospalky,
ráno se vydáš do války.
Probuď se, už svítá,
strach jako prach lítá,
na tváře se chytá.
A jak je den dlouhý
my bojíme se touhy.
A když den je krátký,
chcem se vrátit zpátky.
A když den je akorát,
my bojíme se ráno vstát.