Elegie doby Bytí

Zahaleno v háv nepoznání...

 

ELEGIE DOBY BYTÍ

 

V dobách, kdy čas byl budoucností, se stvořila myšlenka pocházející.

Ona myšlenka byla vznik.

 

Tam, co nebylo kdekoli povstalo nejprve nic

znenáhla plněné něčím.

Bez rozměrů, bez jsoucna, pouze samo bytí,

jež povstalo paradoxem, který nemohl být,

neměl bytí, pomocí nějž jej samotné nechal povstati.

 

-

 

Myšlenka. Jednotlivce, či souboru jedinců?

Myšlenka o myšlence.

 

Kdy nebylo ani nikdy, ani vždy.

A toto dokonalé tak, jak jen něco i vše, nicota i existence, něco, čeho 

v lidské řeči nelze vyjádřit,

může být, je i není stvořením.

 

Poté následovalo jsoucno a s ním rozměr

-

"Velký třesk."

 

Čas má pouze bytí.

---