Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se...Potom se budu stále smát...
Autor
Sabinka
dříve než začneš hovořit, usmíváš se... Když pak mluvíš, zmizí tvůj úsměv a už se dál neusmíváš do konce své promluvy. Můžeš nám k tomu něco říct?
Hmmm, hmm,
je na tom něco -
mluvení je jisté utrpení
a jaksi aktivita beze smyslu.
Ale musí být.
Není jiné cesty,
mám-li ve vás vzbudit klid,
který je ve mně.
Nedovedete naslouchat klidu,
umíte poslouchat jen slova.
Proto se usmívám, když začínám
mluvit, ale během hovoru je těžké
se usmát.
Je to určité utrpení -
a je to zbytečná námaha říkat
něco, co nemůže být vyrčeno...
Mluvit o něčem, o čem nelze mluvit.
Stále a stále znovu ukazovat
prstem na měsíc, který nemůže
být ohmatán.
Ale nejde to jinak, a proto tak
musím činit.
Ponenáhlu se vám umožnuje
slyšet nevyslovené, bezeslovné.
Pak již nepotřebuji nic dělat,
ani říkat, pak se mohu stále smát.
Proto se zase směju,
když domluvím,
utrpení zmizí.