Šlapeš dál

Zrada bolí víc, než by bylo zdrávo

A já tu stojím neschopna slov.

Těch pár písmen, cos napsal dávno,

Řeklo víc než sborník prázdných slov.

S pohledem nechápajícího naivisty

Sleduješ, jak odchází součást tvého žití.

A ty nevíš, že jsi zabil, tváříš se, že nic nevidíš.

Dál jdeš vlastní cestou,

Šlapeš po druhých.

Přejdeš tvrdou botou po lidech,

Tak jako jsi tolikrát přešel po mně.

Upřímnost, jak moc si ji ceníme?

Natolik, že jsme falešní…

Jak beránci s andělskou tváří,