hodina pravdy

Vlezla do třídy a rozhlédla se po nás.Povzdechla si. Snad to není kvůli nám?! Vždyť tentokrát tu jsme vyjímečně skoro všici. Je to pizda!Zasrala se za stůl a myslí si že jí nevidíme či co?? Ale to se plete!!!! Ani dneska to nebude jiný. VIDÍME JU! Má to holt blbý...

Prostě ji musíme co nejvíc srát je to naše povinost! Tom po ní zrovna hodil učebnici zeměpisu!"Hubený ty čuráku máme příroďák"zařve na něj Peďouška a za trest mu jde vyšetřit vylučovací soustavu."UAÁÁÁÁ já se nedám"ječí Hubeňák a prchá(vláčíc při tom za sebou Kubu,Frantu a Moniku,sedící na jeho lavici)oknem ven(3.patro)do botanické zahrady,naší chlouby(jsme zelená škola)kde spadne na hlavu řediteli chmurně okopávajícímu záhon. Neuspokojena Peďákova se vrhá na nic netušící Ivetku,která si právě lakuje nehty. "Tak si probereme pohlavní ústrojí ženy!" křičí Peďáková s fanatickým výrazem ve svých vypoulených bulvách. (Jo je taky bisexuální.) "POMOC"zaječí vyleklá Ivetka a upustí Peďoušce na hlavu lak značky ORIFLAME."taková škoda"povzdechne smutně Peď.a stírá z hlavy lak zpět do lahvičky,částečně i na své nehty."zabavuje se"prohlásí a uteče s lakem do kabinetu,ale netrefí a vleze do skříně-s kostrou-kde se zavře a v domění,že se nachází s panem učitelem Bohušem v temné komoře naťešeně se naň vrhajíc,povalíc skříň a celá ze skříně vypadávajíc(i s kostrou)vyděsíc třídu...

tak si upraví oblečení(i když žádné nemá),usměje se na děti,vyndá si z úst ruku kostlivce Franty,zahodí lak do skříně a pokračuje ve "výkladu". "Tak moji drazí pokračujeme!" Prochází uličkou mezi "lavicemi"z nichž občas někdo vypadne a ona o něj zakopne a nadšeně se přibližuje ke zbylému Romanovi.Ten v očích hrůzu má a nenápadně odchází pryč ze třídy.Peďáška si toho nevšimnuvše polapíc místo něj Žanetu a chystá se k vyprávění o svalech hýžďových.  Popadne Žanetu za hýždi,přičemž jí vyloví z kapsy přívěšek se švestkami."Ty si kunda Žaneto,jak můžeš mít v kapse sněhuláky,když je léto!!"řve nadmíru nasraná Peďášová."Víte co vy jedna Peďouško!Tak za prvé není to sněhulák nýbrž třešeň ze zahrádky mé milé matinky a za druhé zrovna zvoní,takže máte smůlu..."řekne potěšená žaneta protože ví co teď nastane...

Dveře se otevřou a celá škola se s divokým řevem vrhne na Peďicu. Povalena sténajíc na zemi u pusy hlen,vypoulené očka,vyteklý mozek rozseklý motyčkou pana ředitele,s rukou kostlivce Franty vraženou v prdeli pomalu umírá naše dlouholetá "kamarádka".....

"Jó lidi to bylo dobrý!!!"skanduje nadšený David

"konečně jsme ji umlátili"raduje se Dalibor

Všichni nadšeně zdrhají pryč..."konečně jsme se jí zbavili!!!!!!!!!!!"

...Ve dveřích zachrastí klíč,už je po vyučování a ve škole nikdo. Do učebny přírodopisu někdo vchází a kleká si k mrtvole.  Vyndává jí z mozku motyčku a rozseká s ní Peďákové mrtvolné tělo na MALÉ KOUSKY,zabalí ho do balicího papíru,vloží do krabice,nalepí známku a odnese na poštu.

Poštovní úřednice nejprve odmítá poslat podivně zapáchající balík,ale když ji ředitel školy řekne že je to pro hladové děti v Súdánu,vyhoví mu a orazítkuje tajemnou zásilku...