PŘÍtel

Moje vážný oči, co jsou prázdný

svět co se kolem točí

ty věci obě jsou teď blázny

Neřek bych to že mě zklame

nikdy se tak nechoval

to chování nebylo mi známé

mé důvěry jsem pak litoval

Zranil mne velmi moc,zabíjel slovy

a já mlčel a přitom volal o pomoc

on věděl že mě zlomí

Šel jsem domů rychlým krokem

pár slz jsem neudržel

říkám si proč se bavím s tímhle cvokem

a pak jsem to už nevydržel

a řeky proud co jde a jde z mých vážných očí vyprýštil

já porovnával v letu chvil čas přítomný k času

jenž kdysi byl

A teď tu ležím a stále nevím proč

tiše sám svůj rozum volám na pomoc

a myšlenky které se honí hlavou

obráceny zády

na hladině řeky plavou a mrtvé

snaží se zakrýt mé rány