Vichřice

Venku bouře divoká burácí,
ve větru klátí se stromy.
Stejně tak i mé srdce krvácí,
když za okny hřmí hromy.

Za oknem křižují tmu blesky,
déšť bubnuje na střechy svou píseň.
Srdce zaplavují mi stesky,
smutek, obavy a tíseň.

Vichřice klátí víru v duši,
zní deštivá symfonie beznaděje.
A právě tím mě nejvíc dusí,
že krade klid, ničí mé naděje.

Bouře je strašlivá- nedá se jít ven.
Vichřice v srdci horší je,
hlavně tím, že bere mě sen,
že všechny naděje chladnokrevně zabije..

---