Měsíční beránci

 

 

Měsíční beránci

 

 

 

Jdou světem a jdou tak sami,

 měsíční beránci s ovečkami,

 měkounce s mléčnou oborou

 vybrázdí srdce mléčných hroud,

 

 

 vyšlapou nebe mléčných slzí,

 opustí je hned na to brzy,

 teď prsty češou noční stín,

 toulavý závoj nevěstin,

 

 

a že čas hojí, když to bolí,

 oblačný úsměv si dovolí,

 tenounce hrají na šalmaje,

 když křídla prší z hvězd do kraje.

 

 

 Zdobení měsíčním sametem

 střídá se s mlhavým nápletem,

 beránci kráčí vlhkou tmou

 za nepoznanou vidinou,

 

 

 všechno se neustále mění,

 i jejich zvláštní seskupení,

 krášleni opilou ažurou

 čarují s rumělkou pouhou hrou,

 

 

 a celé je to jako sen,

 který je světlem obnažen,

 nocí se vznáší večernice,

 ta černobrvá kouzelnice

 

 

 prchavých zádumčivých nálad.

 Přinutí z nebe květy padat,

z beránků zbývá chiméra

 proměnlivého večera.

 

---