Jak se nám to školství pekně modernizuje

V životě potkáváme spoustu takzvaných neměných kvalit, ale jen málo z nich se opravdu příliš nemění. Touto konstantou se bohužel v posledních desíti letech stalo i české školství. 

 Naši rodičové si vskutku mohou pochvalovat, že z učebnic pomalu vymizely oslavné básně na soudruha Lenina a staré mučírny v temných sklepeních škol již také dávno zejí prázdnotou, ale to je tak asi vše, co se změnilo. Přiznejme si to: Od těch dob co Mojžíš snesl z hory Sinaj nové osnovy, potřebujeme ke sledování každé novinky mikroskop. Všichni mluví o modernizaci školství, jenže skutek patrně kamsi utek.

 Dobrým příkladem je i moje škola. Každý rok na Den otevřených dveří vymetou kantoři ze skříní miliony zaprášených pomůcek a vystaví je před zraky nadšených zájemců o vzdělání. Proč? Aby viděli co všechno  v průběhu svého studia neuvidí.

 Úplně absurdní pak byl prázdný želví krunýř, který se jednou v tento den octl v (do té doby neobývaném) teráriu biologické učebny, pravděpodobně coby simulace želvy. Nerad bych ovšem profesorům křivdil, třeba doufali v zázrak želvího zmrtvýchvstání, kterýžto by nové studenty přilákal tutově. Pokud ne, vyznívá celá situace poněkud komicky.

 Já vím že rýpat bývá vždy jednoduché, ale pokud nechceme, aby termín "školství" znali především studenti archeologie, měly by nastat změny viditelné - pokud možno pouhým okem.