Zaběhnutý stín

 

Když jsem se vracel

bylo už kolem

půlnoci

a já si všiml náhle že

se mi někde ztratil můj stín

Dezertoval nejspíš -

unaven pocity zmaru a

bezmoci

z vrozené polohy vleže

 

Nebo si třeba vzpomněl

že ještě nespíš

a čekáš až přejde tě spleen

abys mohla spát   Proč měl

bych se o něj strachovat ?

On ti jen na okno zaklepe

ty otevřeš

a můj souputník věrný

ti zahraje stínohru o vůni všech vín

cos v životě vypila

 

Potom snad z naděje

a ze tmy upřede černý

narcis

který by se ti k vlasům hodil a

položí ho na parapet

On zajisté by

přál si

čekat pak věčnost celou

na tvůj úsměv

 

Rozházené střepy

svítí na nebi

jak pochodeň kterou

někdo kdysi napořád zapálil

 

K ránu se

mi stín zas vrátil

ale zrak se mu divně zakalil

Hned jsem ho uvítal a

on mi pak s pláčem

vyprávět musel

jak jsi ho

znovu

a znovu odmítala

 

                                                           16.12.2001

 

---