Próza o suchém stromu

PRÓZA O SUCHÉM STROMU

Proč ten suchý strom tam stojí? Stojí sám jak kůl ten v poli?Ten tam stojí a snad se bojí? Vnímá ještě, cítí, bují?

Zeptej se ho, koňadro, jak mu je a co si myslí, jak vnímá a co bystří? Snad odpoví ti ještě slovy...

Pohleď jak už sípe, šeptá, jak těžko mu je z nemoci, jak žít chce a dýchat a soužít spolu s formací.

Jak vodu pít chce z potoka, jak povídat si s mraky, jak prospěšný být pro mnoha a budit jarní ptáky.

Jak zazpívat si s nimi chce a rozezvučet chóry, jak dopřát větru procházce mezi svými póry.

Pohrát si s ním, zalaškovat, jako kdysi za mlada: "promeškal jsem svůj čas krátký a umírám povznešen.

Anička tu opět byla, s Pepíkem se líbali, kus papíru pohodila a na mne se dívali. Prý kdo střežit jim teď bude jejich "ostrov" lásky a kdo sluchu dopřeje jim, přibudou-li vrásky.

Já umírám moji mladí, zanechávám tu svou mez, než zaduje vichr z jihu, střežit budu vaši ves.

Zůstaňte mi nakloněni ve vzpomínkach příznivě a až váš potomek vzhlédne, zasaďte strom v pustině.

Staňte se někomu nezbytným a nikomu neztěžujte život.Tak zní moudrost věků..."