Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ex post

Výběr: kalais

10. 06. 2003

609

Autor

lemurian

6 let zpátky

Zlomil bych se tehdy v kolenou

Bez chtění k postavení bych se zlomil

A klečel k tobě – k zemi

Blíž, ale…

Místo vody jsem hledal kal

Koho jsem tehdy miloval?

Sebetrýzeň,

Jak ti neříct,

Že zapomínám kraje, které byly tebeprázdné,

Abych tě sebou miloval,

Aby voda pod splavem na Mrlině nebyla jen vypůjčený čas,

Než protečeme

Do nenávratna nás

Aby to byl do mlčení

Vchod, ale…

Tolik slov…,

Když chtěl jsem ti dát ústa, jež jsem neměl ani

Iluzí vína

Po zvětrání

Nebyl jsem!

Ani sebou

Ani svým

Nebyl jsem v prázdném sebeptaní,

V tvých plných tvarech,

Když jsem ti psal:

nemůžeš se ohlédnout, jsi proud

a já jen tichý břeh

Tolik křiku pro tichý zpěv…

Tolik sebelhaní křičeného pod vlastní jazyk

Sobě

O sobě

Když jsem ti chtěl dát svoje ústa

Vložit je do tvých

A zůstat tebou,

Když jsem ti říkal (a ústy při tom srůstal):

Tolik ticha tebe, když vstoupím,

Do toho nejkrásnějšího vlhkého okamžiku

A jsem svým mezinožím tebou

Ale hlava

Ta pozůstalá hlava před početím

Byla sebou jen

v sobě

BorisCvek

12. 06. 2003

Dát tip

To rozhodně stojí za tip :-). Budu nad tím uvažovat :-)

************************** uvážíme-li, jak plachý je čas (prchá před člověkem), staneme v údivu nad jeho odvahou prchat člověkem. zatímco jsem cítil stoupat strach rozervanou, rozsochanou čistotou opojení, strach o život této dívky, - nepochopená křehkost nějaké zlomyslnosti mi zašeptala: už se mnou nemusíš zacházet tak opatrně! oka mžením a ohromen řasy spatřil jsem cosi, co způsobilo, že jsem se začal bát o někoho jiného... (holan ze šestého maximova dopisu) ;-)