Kterak se dromedar vydal hledati svého kamaráda pana Zebru.

     Byl jednou jeden dromedar, který se právě toulal písčitou savanou, když si zrovna vzpoměl na svého starého kamaráda. Na pana Zebru. „Ach,“ zamyslel se dromedar, „kéž bych zas někdy mohl prohodit s panem Zebrou pár slov.“ Uplynulo dlouho od jejich posledního setkání a jejich kočovný život odchýlil značně bydliště obou přátel. „Inu co,“ řekl si dromedar, "půjdu ho hledat!"

     A tak se stalo, že se ten postarší a poněkud naivní dromedar vydal hledati svého přítele pana Zebru. Ovšem než se dromedar vydal, nabouchal pořádně svůj hrb potřebnými živinami. Posléze vykročil. Levou zadní, jak je zvykem u dromedarů. A tak se stalo, že dromedar šel, šel a šel když zrovna nešel tak stál a čuměl a potom zase šel a vůbec mu nedošlo, že šance najít přítele je asi tak mizivá jako přinutit skunka ke striptýzu. Dromedar šel. Čím dál šel, tím více vznikalo možných směrů a tím více stoupala pravděpodobnost totální dezorientace. Dromedar šel.

     Vliv slunce, žízně a rostoucího vyčerpání dromedara složil k zemi. Dromedar se chvilku plazil a po pár tempech zemřel.

     O kus dál ležel mrtvý pan Zebra.

     Hledali se navzájem?

     To netuším…