Alenka

"Na,kousni si."

Alenka se bála,sklopila oči.

"Kousni si,potom vyrosteš.",nedal se odbýt houseňák.Přistrčil Alence houbu pod nos.Teď už ochutnat musela.Ždibínek tedy spolkla a  nic.Spadl jí takový kámen ze srdce.

"Tak bež, jdi už pryč.",pobídl ji houseňák.

Alenka si vzala svůj baťůžek a  utíkala po cestě mezi stébly trávy.Zastavila se až na mýtině a  snažila se popadnout dech.Najednou ucítila ruku na svém boku a  druhou na stehně.Nebyly to její ruce.Lekla se   rychle se otočila.Za ní stál muž,který se na ní zvláštně usmíval.Takový úsměv neznala.

"Ahoj Alenko.",ten muž promluvil.

"kdo jsi?" Jak to mluvím?

Muž ji vzal za ruku,"Pojď."

Šla.Šli chladným lesem.V tom lese byla spöusta zvířátek,Alenka se chtěla u některého zastavit,ale muž jí to nedovolil.Šli dlouho a  dívka už byla unavená.Konečně-dorazili k hluboké tůňce.

"Napij se."

Alenka se naklonila nad hladinu,aby se mohla napít, jak jí řekl muž.Když ale uviděla odraz na hladině,vylakala se.Pořád měl krásné plavé vlasy spetené do dvou copů,pořád měla růžové šaty s kraječkami a  mašlemi,pořád měla na noho bílé lakovky.Když se ale celá prohlédla,zjistila,že má prsa a  boky a ...Šatičky jí byly krátké,tak odhalovaly její dlouhé štíhlé nohy.

"To přece nejsem já!",plakala zoufale.

Muž se usmál,přiblížil se a  políbil ji.

"Fuj,nechej toho!",odstrčila ho.

Muž se pořád jen usmíval.Vzal její hlavu do dlaní a  začal ji líbat.Holčička se marně bránila.Svlékal ji,nejdřív pomalu,ale nešlo to.Trhal růžové šatičky.Šahal na ni,líbal ji a  dělal ošklivé věci.

A všechna ta zvířátka se koukala.

Alenka ležela v slzách na zemi.

Muž ji pohladil po tváři,"Teď už budeš pořád jen se mnou."