Mamince

K tobě vkrádal jsem se pod peřinu

a mile rád se přikrýval.

Vždy měla jsi lásku mou i dceřinu,

ale já nejvíce tě miloval.

Nyní odešla jsi bůh ví kam,

do míst, o nichž v bibli mohu čísti.

Bouřím se a vzdoruji myšlenkám,

že můj cit je uvadlé to listí.

U tvého hrobu na kolena klesám

a dříve, než oblaka se rozplují,

do náhrobku zlatým písmem vytesám:

zde leží ta, kterou miluji.

A až nastane ten pravý čas,

jako uvadlý kvítek toho stromu,

ty vykveteš a vrátíš se zas

zpátky k nám, zpátky domů.