Osmnácté narozeniny

A v té době ještě docela slušná dceruška kývala. “Pozvu si jen kamarádky,” určitě říkala. Ale když jsem tam v půl osmé přišel, bylo tam minimálně pět kluků. A tak deset holek. Znal jsem asi čtyři. Jedna byla Jitčina nejlepší kamarádka Helena, druhá chodila na stejnou školu jako já, jen o ročník níže. Tuším, že se jmenovala Lucka. A další dvě jsem znal od vidění. Snad z Jitčiny školní fotky. A o klukách jsem neměl ani potuchy, snad kamarádi kamarádek. Jitka mě uvítala, já jí popřál, dal dárek (hrníček s uchem dovnitř – pro ty, co už mají všechno) a samozřejmě kamarádskou pusu. A pak jsem si sednul na jednu ze zbývajících židlí. A zábava mohla začít. Ještě před tím, než se mohl dům začít otřásat v základech, sousedi žhavit linku 158, se z davu ozval jakýsi kluk s černými vlasy na ježka. Neznal jsem ho. Se skleničkou v ruce pronesl přípitek. Jitka to nečekala, ale určitě ji to dojmulo. Snad i slzička ukápla. Připili jsme si. A pak už se HIFI věž nezastavila. Obývák se změnil v jeden velký parket a tančil každý, kdo se ještě nestačil opít. Chvilku rychle, pak zase ploužák. U věže to ladil Martin, Jitky spolužák. Bavilo ho to, měnil cédéčka jako profesionál. Občas nechal zahrát něco dlouhého, aby se sám mohl připojit k naší zábavě. Když tančil ploužák s Jitkou, vytvořili jsme kolem nich kroužek a tleskali do rytmu. A láhve s alkoholem se z lednice mizli jedna za druhou. A čtvrtá za třetí. Když bylo na velkých hodinách v jednom rohu obýváku něco málo po desáté večerní, už bylo poznat alkoholiky od skoro abstinentů. Zvláště některé holky odpadávaly velmi rychle, já se snažil užívat si spíše muziky než alkoholu. Ale nechci tvrdit, že jsem byl nejstřízlivější. Nejmíň pila asi Jitka. Bála se o barák, koberce, oběti sexuálních choutek a broušené sklo ve vitrínách. A kdo ví, o co ještě. Na to, aby se nic moc hrozného nestalo, dbala i Helena. Když se v půl dvanácté začali někteří raději loučit, nálada začala upadat. Ve čtvrt na jednu jsme tam zbyly jen čtyři. Já, Jitka, Helena a Luboš. To byl kamarád Jitky. Vypadalo to možná na pěknou čtyřku, nebo na lepší dvojičky. Jenže Luboš měl domluvený na půl jednou odvoz. Já nikam nechvátal, naši totiž taky nebyli doma. Do půl jedné jsme všichni čtyři seděli v obýváku a povídali si zážitky ze života. Ani na mě nestačilo dojít a už bylo půl. Luboš, ač evidentně nerad, se musel rozloučit. A já jen čekal na povel k uklízení. Už jsem s tím byl smířený. Naštěstí byt nevypadal nijak špatně. Spíš šlo jen o nandání nádobí do myčky než o samotné uklízení. Ale Jitka měla jiné plány: “Peťo, uděláš pro mě něco?” Trochu jsem se zarazil, ale pak jsem pod mírným nátlakem kývnul. Helena netušila. A Jitka pokračovala: “Chtěla bych ti ukázat mé nové spodní prádlo.” Byl jsem doslova šokován. Než jsem se stačil vzpamatovat, vypadla z Jitky všechny podmínky: Budeš přivázaný na posteli a svlečený do půl těla. Pousmál jsem se. Seděl jsem v křesle a jen se usmíval. “Jsem rád, že mi uděláš radost,” konstatovala Jitka. “Já se jdu připravit do koupelny a Helča tě zatím v pokojíku přiváže. Helena koukala jak blázen. Ale Jitka ji hned uklidnila: “Neboj, jen provazem, co je v nočním stolku přivaž k posteli. Ale jen za ruce. Nebo mu i zalepíme pusu?” zažertovala nakonec. Nenechala mě k ničemu vyjádřit. Rychle zmizela do koupelny. Když se za mnou zabouchly dveře do pokoje, Helča se mě zeptala, jestli o tom něco vím? Kroutil jsem hlavou. Usmála se a začala otevřela šuple v nočním stolku. A opravdu tam byl provaz. Helča ho ještě zvedla do výšky, abych ho snad lépe viděl. “Tak si lehni,” konstatovala suše. A musel jsem si lehnout přesně podle přestav Jitky – svlečený do půl těla. “Teda ty máš ale svaly,” vyprskla ze sebe smíchem Helča. Jako blbec jsem jí ještě poděkoval. A pak už mě začala svazovat ruce k posteli. Prosil jsem ji o jemnost. A pak si sedla na postel z druhé strany a oba jsme čekali, až do pokoje vejde Jitka. “Už je?” zeptala se za dveřmi po chvíli. “Jo,” zařvala Helča. Dveře se otevřely. Do pokoje vešla Jitka. Oblečená tak jako předtím. Tušil jsem podvod. Ale snažil jsem se zůstat klidný. Požádala Helču, aby s ní šla na chodbu. Bylo mi jasné, že v tom všem bude háček. Asi za minutu se obě vrátili. Helča si znovu sedla na postel jako předtím. Jitka si stoupla z levé strany. Díval jsem se na ni. Šibalsky se smála. Pak mrkla na Helču. Najednou jsem viděl, jak si Helča rozepíná knoflíky u svetru. Když byla u třetího asi ze šesti, Jitka stáhla gumičku ze svých vlasů a poté bleskově svlékla mikinu. Stále mi to ještě nedocházelo, vždyť mi prádlo chtěla předvést jen Jitka. Zatímco si Helča sundávala svetr, Jitka rozepínala zip u riflí. Když si je velice pomalu stahovala dolů, začal jsem pociťovat ztuhlost mezi nohama. Jitka znova mrkla na Helču. Ta už, i když se jí asi moc nechtělo, sundávala rifle. Ale ne, nestoupla si, ležela vedle mě. Kouknul jsem na Jitku. Ona se mi dívala mezi nohy. Usmívala se. A já asi pomalu chápal, co se mnou zamýšlí. Měl jsem však pevně přivázané ruce. Mojí jedinou možností bylo pokrčit nohy. Což jsem taky hned udělal. Ale Jitka nezaváhala a shodila ze sebe světle modré tričko. Stála tam v červeném spodním prádle. Vzrušovalo mě to. Vlezla si na postel. Varoval jsem jí, aby se o nic nepokoušela. Jen se smála. Ještě mě upozornila, že mě to nebude bolet. Jen nesmím kopat nohama. Věděla, že jsem na holky až moc hodný. Teď se její ruce soustředily na zip u mých riflí. Prvně rozepnula knoflík a pak pomalu rozepínala zip. Musela cítit mé vzrušení. Helča mezitím seděla z druhé strany a vše nezúčastněně pozorovala. Díval jsem se na ni, dělal smutné oči, usmíval se. Ale ona Jitku zastavit nechtěla. Dokonce jí pomohla sundat ze mě rifle. Slipy mi byly dost malé. Jitka mi přejížděla rukou po břiše. Lechtalo mě to. Pak opět mrkla na Helču a beze slova odešla z pokoje. “Neboj, Jitka se vrátí,” konejšila mě Helča. A svojí rukou mi začala hladit krk. A postupně přešla až ke slipům. “Ani nemysli na to, že mi je svlíkneš,” upozorňoval jsem ji. “Jedině, že budeš taky nahá!” pokračoval jsem, i když jsem neměl šanci cokoliv ovlivnit. Helena vstala z postele, usmála se na mě a otočila se zády. Bleskově svlíkla tričko na ramínka. Neměla pod ním už nic. Těšil jsem se, až se otočí. Ale ona si tričko znovu oblíkla. Neviděl jsem nic. “A to mělo být jako co?” zeptal jsem se posměšně, protože mi už nic jiného nezbývalo. Bylo vidět, že to Helču štve. Ale znovu si sedla na postel. Usmála se na mě. Bez varování mi však stáhla slipy. Můj ztopořený penis z nich vyletěl jako torpédo z ponorky. Až to Helču překvapilo. Schválně jsem nic neříkal. Šklebil jsem se na ní. A když ne, tak jsem se smál. A v duchu jsem si alespoň představoval zepředu to, co jsem před okamžikem viděl zezadu. A pak jsem si rýpnul do Helči: “Jsi ještě asi neviděla nahýho chlapa, stejně jako asi tebe neviděl žádnej chlap nahatou.” Ušklíbla se. Snad i urazila. Když však stále Jitka nepřicházela, tak Helča zvolala: “Tak koukej!” A svlíkla si přede mnou tričko. A já jsem alespoň docílil svého – viděl jsem její sice menší, ale nádherné poprsí. Krásné malé bradavky mě vzrušily. “Spokojený?” zeptala se uraženě. Kývnul jsem. Helča koukla na dveře, a když stále Jitka nevcházela, bleskově vzala tričko na sebe. “Ale Jitce ani muk!” hrozila mi. Pak už jen seděla na posteli a dívala se. Chvíli na něj, chvíli na mě. Necítil jsem se trapně, začal jsem toužit po sexu s Helčou. Chtěl jsem, aby nasedla na mého koníka a rajtovala a rajtovala. A Jitka? Nejradši bych poprosil Helču, ať zamkne. Ale než jsem na to stačil pomyslet, Jitka vstoupila do pokoje. Možná, že rychlejší byl blesk z její foťáku. Začal jsem se červenat, zcela jistě vyfotila mé přirození. Zařval jsem na ní. Ale ona se jen smála. Přál jsem si, aby se ta fotka nepovedla. Když Jitka položila foťák na stolek, myslel jsem, že je po všem. Ale nebylo. Jitka pomalu svlíkala podprsenku. Když ji odhodila, vzala si ještě jednou foťák a znovu zmačkla spoušť. Neměl jsem šanci cokoli udělat. Vyfotila ho pěkně ze strany a zblízka. Jen jsem pozoroval její prsa. Na nic jiného jsem se nezmohl. Ten trapas. “Jestli to vyjde, tak tu druhou fotku vystavím ve škole a připíšu k ní Znáte ho někdo?” Dělal jsem, jak moc vtipné to bylo. Jitka se natáhla příčně přes postel. Třela svými prsy o můj hrudník. Snad jako satisfakci. Ale mě ty její půlmelouny snad vůbec nevzrušovaly. Pak mi dala pusu, sebrala poprdu ze země a jako princezna odkráčela. Díval jsem se na Helču, bylo jí mě líto, o tomhle konci asi nic netušila. “Moc se ti omlouvám, ale nevěděla jsem, že tě chce vyfotit,” dušovala se. “To nic,” říkal jsem jí, i když to nebyla pravda. Rozvázala mě. Bála se, že ji snad znásilním, ale já stále ležel. Ujišťovala mě, že už se můžu obléknout. “Helčo, mohla bys prosím zamknout, aby sem Jitka nešla? Jen na chvilku. Prosím.” Snad se bála, ale přece jen klíčkem v zámku otočila. Jitka se za dveřmi neozvala. Možná zpytovala svědomí v kuchyni. Helča se ale na postel nevrátila. Stála bezpečně u dveří, aby když tak mohla utéct. Usmál jsem se na ni. Taky se usmála. I když ne tolik. “Mohla by ses prosím svlíknout?” To abych věděl, že jsem ten trapas neprožil zbytečně,” sdělil jsem jí narovinu. Když viděla mé smutné oči, přikývla. Ještě než se začalo něco dít, zeptala se, jestli mi nestačila Jitka, když po mě lezla. Jen jsem ušklíbnul. Pak přišla k posteli. I když jsem to nečekal, začala si stahovat kalhotky. Pomalu. Nezkušeně. Přitom se dívala, jak moc mě vzrušuje. O hodně víc, než Jitka. Ta už se chtěla dostat dovnitř. Ale my jsem ji nevnímali. Když Helča odhodila své kalhotky skoro až ke dveřím, uchopila tričko a stejně jako předtím si ho svlíkla. Teď stála přede mnou jen v ponožkách. Dívali jsem se oba na sebe. Když jsem nic neříkal ani nedělal, Helča si lehla na postel. Na bok. Těsně vedle mě. Řekla mi, že jsem prima kluk. Tak nějak jsme se začali mazlit. Váleli jsme se po posteli. Nic nás nezajímalo. Dotýkali jsme se navzájem i na těch nejintimnějších místech. Líbali jsme se, až se mi z toho hlava točila. A co v té chvíli dělala Jitka? To nás vůbec nezajímalo. Jen se jí to asi trochu vymklo z rukou. Ale nezasloužila si to snad? Nechali jsme toho asi za půl hodiny, možná za hodinu, neměli jsme ponětí o čase. K sexu nedošlo. A bylo to dobře. Pak jsme se oblékli, trochu ustlali postel a odešli za Jitkou. Byla v kuchyni. Seděla u stolu. Když mě uviděla, začala: “Moc se ti omlouvám, udělala jsem kravinu. Ten film dostaneš. Kdybych tam neměla fotky z hor, rovnou bych ho vyndala.” Nebyla k zastavení. Jak já, tak i po chvilce Helča, jsme jí říkali, že to fakt nevadí. Nakonec jsme se všichni poobjímali. Někdy si to můžeme zopakovat,” zažertoval jsem.