Ztráta paměti

Hluboká, bezedná je propast v mé mysli,

byl jsi či ses mi jenom zdál?

V temnotě tápu, zmatená, sama,

kdo jsi ty, co jsi, teď se tě ptám.

Bez tebe nejsem nic,

nevím však s kým bych něco byla,

odpověz, kdopak jsi,

jsi jenom sen ve kterém jsem žila?

Můj osud, můj život a kdo jsem vlastně já?

Možná jsem anděl, který se ti zdá - právě teď.

Nemám minulost, nechápu přítomnost, budoucnost nejistá,

prázdnota moje srdce svírá, já nevím ani čím jsem byla.

Bez tebe nejsem nic, někdy se sama sebe ptám - existuji?

Ano! Ale nic víc.

Odpověz, kdopak jsi?

Jsi dítě muž a nebo žena,

jsi kůň, pes a nebo tygr snad,

jsi pocit, myšlenka neodbytná?

Odpověz, proč se schovávat?

Bez tebe nejsem nic,

polovina mého srdce je v tvém sevření,

je v něm i půlka mojí duše,

což se to nikdy nezmění?

Tak řekni, jestli můžeš říci,

ať už jsi kněz a nebo vrah,

smrt, která zhasí moji svíci,

ledovec tající na horách.

Bez tebe nejsem nic,

sílo má vzdálená, kouzelná,

zbývá mě nanejvýš polovic,

nic není takové, jak se zdá.