takové to je

***

už je to zase tady. Vstávám do studeného a šedivého rána.

Šedivej povlak pohlcuje všechno hezké a nenechá nic dýchat. ani já jsem tomu neunikla.

Jsem potažená povlakem studeného, bezcitného hnusu, kterému se říká život.

život sám o sobě je jedna velká bestie, která jen využívá a odkopává. je to jako když dítě odhodí svojí oblíbenou starou hračku za hračku novou a lepší, jako čtenář, který zahodí knihu jen proto, že začíná být stará a nezajímavá ...

...TAK taký je život.

A já jsem jedna postavička z mnoha.

Ten povlak hnusu je odporný a nedá se smýt. Zapáchá, hnije, množí se.

chci vstát a probudit se do jasného dne, plného krásných a živoucích lidiček, kteří nejsou zasaženi vlnou povlaku, který rozsívá život. Alespoň jednou se do toho probudit a pocítit tu volnost a čistotu krásy.

A už je večer. Nastává další šedivě-temná noc, při které se ta "BESTIE"připravuje na další den. Vlastně ... ona nikdy nespí a stále pohlcuje to co by mohlo být krásné.

Je jediný člověk, který by pro mě mohl udělat něco krásného a zjednodušit mi život v "ŽIVOTĚ" - jenže je pryč. VLastně je namístě vymyšleném, ale i skutečném. Ve vysněném je to rytíř na bílém koni, ale v životě je to "povlak" jakokaždý - včetně mě.