SPIKNUTÍ

Spiknutí Zrovna jsem přemýšlela o tom, jak bude obtížné se v dnešní době prosadit jako spisovatelka, když na pootevřené dveře zaťukal malý zelený ptáček. Ani se neobtěžoval pozdravit a vešel dovnitř. Přihopkal k mému dubovému stolu a jakoby ignoroval mé hluboké zamyšlení nad osudem, jen tak mimochodem pípnul. Trochu mě to překvapilo a já nevěděla, jestli se mám cítit rozčileně nebo jestli ho mám raději pozvat na šálek čaje. Společenská zdvořilost nezaváhala a pozvala ptáčka na čaj. Dokonce mu nabídla moje oblíbené keksy polité čokoládou. Ty, co mám tak ráda. Ona prostě nikdy neví, kdy přestat. Už několikrát jsme se kvůli tomu pohádaly, ale vždycky si jen tvrdohlavě stojí na svém. Tak je to. Za chvíli se mi svěřila, že ptáčka pozvala na dlouhodobější přátelskou návštěvu. Což o to, to by snad ani nebyl takový problém. Je celkem malý, snad toho ani moc nesní. Nějaký ten ptačí zob se vždycky najde. To mě trochu uklidnilo. Den se schyloval ke konci a už mě bolela zápěstí, jak jsem si o ně celý den poctivě opírala hlavu. Nastal čas jít na kutě. Moje pruhované pyžamo již nedočkavě čekalo na pokyny. Ale ne, moment, tak to vlastně nebylo. Splašilo se, uhání pryč. Hej počkej! Úplně ignoruje moje čehí i hot. Stínidlo u lampy se chvěje vzrušením. Knihy se tetelí a jejich listy mezi sebou neslyšně předávají zprávu o spiknutí. Malý zelený ptáček se spokojeně uvelebil v mé posteli, na sobě mé pyžamo a v klidu si listuje mou knihou. Ale tady přece bydlím já, blesklo mi hlavou, žádný ptáček tu nemá co pohledávat. To se mi snad zdáááááá! Není to pravda, všechno je jen čirá fikce. Za chvíli se probudím a už to bude v pořádku. Koloběh mého života byl tímto okamžikem narušen. Nicméně jsem se snažila zachovat chladnou a klidnou mysl. Vše se přeci dá vyřešit rozumem. Ano, chce to nějakou lest neboli fintu fň. Třeba bych ho potom ani nemusela prosit, to se mi jako pánovi tvorstva zamlouvá více. Půjčila jsem si starého a opelichaného kocoura od sousedky, stále je ale v dobré formě. Kocour. Kocoura jsem hodila do postele a čekala jsem, kdy začne velká honička jako v groteskních seriálech. Kocour se ovšem bez zaváhání uvelebil vedle ptáka. Tak to bylo fiasko. Já se ale nenechám odradit, ke své posteli mám vřelý citový vztah....chystám další past. Týká se ptáčkovi sexuální orientace. Doufala jsem, že zpěv samičky drozda, který jsem měla pro strýčka příhodu nahraný na magnetofonové pásce, by mohl zabrat. Ve slabé chvilce bych tokajícího ptáka vyhodila ven. Bohužel, ani tento plán nevyšel. kocour se sice začal úlisně otírat o magnetofon, ale ničeho jiného jsem nedocílila. Byla skoro půlnoc a mně už se chtělo tááák spát. Dokonce se mi zdálo, že z otevřeného šuplíku na mě mávají ponožky. Nebyla to naštěstí pravda. To se mi ty mrchy jen snažily předvést novou kreaci tanga. Vůbec jim to nešlo. Tse. Pak na mě plivnul pradědeček z rámu a to byla poslední kapka. To už jsem začala propadat zoufalství. Bude mi muset stačit kompromis. Snad mi ptáček dovolí, abych alespoň pro dnešek přespala doma. Perský koberec v předsíni je celkem vzato chlupatý a mohl by hřát. Zeptám se. Ne, ne, ne! Co to tu kvákám, jakýpak copak. Chudák moje záda, ty by to bez zdravotní matrace nepřežila. Je třeba se připravit k ráznější akci. Ano, když vymyslím geniální plán, stanu se snad i slavnou osobností. Napoleon bude ještě závidět. Jsem připravena, ptáček se netušíc prohrabává v pírkách. Útoook! Píp. Ani jsem necítila, že by sebou nějak moc škubal. Zdá se, že vše proběhlo podle plánu. Seržante, hlaste stav mužstva! Zatím žádné ztráty, pane kapitáne jen kocour raději někam utekl. Mám radost.....konečně klid. Ptáčka balím do starých novin a vyhazuji ho do popelnice na dvorku. Vrhám se do své postele, do své milované postele, usínám a na podlahu se pomalu snáší zelené pírko. 9.12.1999 texttexttexttext