krabice

Mé srdce je jako parírová krabice

Prázdné a uvnitř černá tíživá tma

Bloumám po ulicích

s mrtvým výrazem ve tváři

Každé ranní svítání je jiné,

jako by nesvítalo

Vítr fouká jinak,

jako by nefoukal

Lidé mluví jinak ,

jako by mlčeli

Zdá se mi, že celý svět ustrnul...

Na čele s cejchem beznaděje

tiše přežívám

Nepřemýšlím nad ničím

Nechci nic znát

Nechci nechci nic slyšet

Nechci nic vidět

Až mě potkáte na ulici,

jistě mě poznáte

Vlastně jsou jich spousty,

beztvarých tvorů zhrzených láskou

Kdyby nebyli tak němí,

křičeli by

Kdyby již nevyplakali všechny slzy světa,

vzlykali by

Ráno si sednu na chodník k popelnici

Budu čekat až přijede popelářský vůz

Řeknu pak tomu pánovi v rukavicích :

"Odvezte si s sebou tu krabici, patří do smetí"

Jen nevím, jestli mě pochopí...