Září na třídě Svobody

Vítr honí spadané listí
po okrajích chodníku
Načervenalé slunce se prochází
po střechách
vysokých činžovních domů
a nahoře na nebi
táhnou ptáci
za tím stydlivým sluncem
do teplejších krajin
...

Lidé,
spěchající
odněkud
a
kdovíkam
vypadají
jakoby tu krásu
neviděli.

Jako by necítili
rudnoucí slunce
které z posledních sil
opírá paprsky
do tváří prokřehlých
letních lásek ...

Chce se mi zvolat:
"Zastavte se pane,
zastavte se, paní,
copak vy to
necítíte?
Ten krásně smutný
pocit
když se léto
loučí?

Raději mlčím
měli by jste mě
asi za blázna,
zastavuji své kroky
a jen tiše vstřebávám
energii a teplo
posledních paprsků
letošního léta ...

nebo prvních paprsků
letošního podzimu ...?

Slunce mizí za obzorem,
zvedá se studený vítr,
"Vítej, podzime ..."