Život, smrt a já?!

                                                   JÁ JSEM ČERNÁ

Já jsem bílá,

Já jsem ten pes,

 i ta víla.

V lásku víra,

Cha, to tak…

Ta je plachá jako pták.

V plachosti budoucnost není,

ta je pouze slastné snění.

Když probudíš se v současnost,

Nelekej se, je to pravda,

Zbyla pouze holá kost,

Nemáš si teď čím krýt záda!

Víra je ve smrti jen,

Ta je s námi celý den.

Celý den a celou noc,

Kdo přijde nám na pomoc?!

Já jsem všechno,

A i nic,

Kdo je míň

A kdo je víc??

Já jsem Bůh,

A i ďábel,

Srdce duh,

Smrti anděl.

I ta víla,

Mocná síla,

Slabost velká,

Studna mělká,

Hloubka moře,

Všechno jsem,

A nic též,

Víc nezmůžem..?!

 Má síla je nekonečná,

Ač nikde nepočíná.

A má duše je též věčná,

Nalezená končina.

Já jsem celek nejednotný,

Spořádaný vesmír.

Co já vím, zda je hmotný,

Či jen záminka pro mír?

Duše zlá i krásná je,

Občas jako hnůj.

Pro dobro leč nebojuj,

To ZLO vše zabije..!

Mé oko je z křišťálu,

Celé ze skla matného,

cenné nade vše,

Ale to vše nic je jeho.

Zda ten život smysl má,

Nebo je tu k ničemu?

Proč žít, když je to vina,

A pak jít ke dnu temnému?

Bez života konce není,

Beze smrti počátek.

Prostředek je jenom trní,

Den co den, černé růže plátek..

Každému se něco chtělo,

Všechno mít a bez hranic.

Oni chtějí mrtvé tělo,

Buď to mé, víc, ne nic.

Proč cíle mít bez splnění,

Vše je jenom spirála.

Od zrození je točení,

Konce se moudrost nenadála.

Život jak žebřík do kurníku je,

Krátký a posraný.

A i ten, kdo přežije,

Nedočká se odměny.