Láska na všechny pohledy

Drahá přítelkyně,

tolikrát uchcával jsem sirupy

před rozeštvaným obličejem

tolikcizíapřestomé krásky,

že jen zblízka bylo jasné

komu patří můj zasněnžený úsměv.

Tolikrát jsem tě líbal

na zaprášené rty,

že mokro u nohou

mohlo znamenat jen jedno.

Sirupy stekly až ke kotníkům.

Měl jsem víc sametových nocí

než za časů dorůstajících vinic

a rozpadávajících se chmelnic,

bylo mi jako čerstvě uhnětenému

z křížal zimních večerů

a draní peří do pověstí.

Držel jsem se jako klíště

tvého černobílého klína,

doufaje v kouzelný porod

obkrouženého rána.

Jenže nebylo vždy všechno

rozzářené a ovládat tě směli i jiní.

Nesnáším dveře! křičel jsem do oken

a bál se vytáhnout rolety,

za kterými něco jako slunce

vytvářelo pořád nová a nová

ohniska nudných prací, obědů,

hospod, kin a ukojených potřeb davu.

Ale víra se vylácí

jako státní dluhopisy.

Večer mě vrátili neporušeného zpátky

a já tě objímal, objímám, objímka

našeho soužití nesmí být už nikdy porušena!

jsem Tak Vzletný,

když jsem s tebou,

jsem Tak Vlivný,

když se plním tebou,

jsem Tak Vzrušený,

když se rozbíháš pokojem

a vyplňuješ každý kout.

Kolem tebe plout,

vybírat z pochev pukance

a laskat pupence plachého prsu,

je snad i přáním tvým.

Ovladač si zašiju pod kůži na břiše

a už tě nikdy neopustím.