Takový běžný večer

Růžové vzpomínky - nejsmutnější. Nejtrpčí. Slabika !STOP! Zadržet dech - teď - Vykousala jsem si díru do paměti. Aby nebylo co bolet. Zamyšleně si kutálím se svou hlavou a rozvážně okusuji modrý fíkus prorůstající podlahou od sousedů. Dělám uzly na svých slzách. Proti Zapomněnkám. Pro pomněnky. Prohlížím si hrany fotek /aby se neřeklo, že neodpouštím/ a mám oči plné řas. Prý přinášejí štěstí. Utkám si z nich hebounký ubrus - jen pro sváteční příležitosti. Pro stíny, které se vracejí pro vědomí sebe samých. Mráz mi leze za nehty a vyrývá mi ledové květy na kůži. Mám ráda... Hlouposti.

---