Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrosečník
12. 09. 2003
0
0
941
Autor
Janko
Snad už nikdy...
Vítr - jezdec na blankytném poli
a Slunce - plavá letní zář
a Moře - jak slabě z dálky voní
já klidně nastavím mu tvář
Skály, co znají králů dávný čas
a racků uchechtaný smích
Barvy, co léto dodalo jim jas
já lítám kdesi v oblacích
Však Slunce náhle zakryl Stín
a z pádu na Zem v Srdci díru mám
k čemu barvy, k čemu nebe?
Když sedím tady sám a sám...
(Komu tuhle báseň dám...?)
Když ono to pobřeží vypadalo až kýčovitě hezky a já se přesně takhle kýčovitě smutně cítil... no a všecko je jednou poprvé, ne? Třeba tahle basnička...