zápisky z paříže XI

   od té doby co mám na okně závěs , který si na noc zatahuju, je ranní vstávání mnohem náročnější. ale což! už se jen 3x ráno budu přemlouvat a bude sobota  a s ní spojené povalování se nejméně do 11h.
   dneska jsme tomu s vojtím ve školičce moc nedali. stále nám někdo odváděl pozornost. nejdříve zvonil kuchař z ambasády, který je tu i něco na způsob subdodavatele;  mycími prostředky počínaje, toaletním papírem konče. vzápětí přišla jeho žena, která uklízí. byla roztomilá, asi tak jako všechny pidi japonky. při vysávání tepichů nosila náhubek proti prachu. poté co zaklopkala u mých dveří, dostala vysvětlení ve francouzštině, že já mám  jenom parkety a ty jsem už zvládla s mr. proprem a že děkuju, že nic uklidit nepotřebuju. asi třikrát se zakřenila, stejně tak uklonila, zabrebentila něco anglicky s výrazným přízvukem džaponštiny a odkvačila do jídelny umývat prosklené vitríny s reprezentačním porcelánem. nakonec přišel ještě pán, který se tvářil jako údržbář, spravit neotvíratelnou skříň mezi kuchyní a jídelnou. takový ten prostor, kde se dává připravené jídlo a ubrusy a ubrousky a vojtího bryndáky.
   šli jsme se raději "učit" ven do "jardin de luxembourg". cestou jsme počítali autobusy, opakovali si barvy na zaparkovaných automobilech a znovu si pletli červeného a zeleného panáčka na přechodu. vojtí jel na vozíku a moc se mu líbilo, že si může dojít kam sám chce. já mezitím sbírala kaštany a trefovala se jimi do košů.
   po obědě jsme podnikli výlet k seině, a pak o páté měli sraz se školákama, barkou a benem, v parku u kolotoče. celý den byl nádherně prohřátý sluncem. už od pátku je tu pravé babí léto, bo chcete-li indiánské, od 25°C výše.
   ding, dong