Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Popelník

02. 07. 2000

461

Autor

Lochny

U stolu sedíme pijeme sodu, hospoda hučí, co říci mohu. Zasněné oči střetly se nad sodou, zrovna když popelník prolétl hospodou. Já spoustu krásných slov chtěl zrovna vyslovit, jenže ten popelník to nechtěl dovolit. U stolu sedíme, hlavu mám v krvi. Zasněně koukám, teď nemohu mluvit. Divná věc, co dnes se mi stala, zrak se mi mlží, bolí mě hlava. Sunu se k zemi. Je to tou sodou? Anebo popelník, co letěl hospodou? Na tuhle otázku nemám já odpověd, procházím mlhou, nic není na dohled. Já zemřel snad, to je ten ráj? Jen jedno je divný, že jsem tu sám? Anebo peklo, drží mě v lůnu? Tak to je v hajzlu, já mám ale smůlu. Najednou anděl se mi tu zjevil, to nebude peklo, já jsem ale debil. Ta podivná mlha, šla nějak k zemi, z anděla sestra, podnos nese mi. Kde to zas ležím, kde to zas jsem? Dnes jsem měl rande, jak z toho ven?

sidi

03. 07. 2000

Dát tip

A mě se to zase líbí, tedy asi by to chtělo dotáhnou, připadá mi to po sobě nečtené. Ale že si často plánujeme důležité cukrbliky, do kterých se nám pak vměšují cizí létající popelníky je smutný fakt.

Ling