Ateistova zpověď

Do očí se dere světlo a písek..a slzy.A to je jediná voda, kterou cítí.Na jazyku sucho.Všude písek. -  Kde jsem? - Jsem mrtvý? Teď musím vstát, aby mě ten zatracený písek nedostal - Uff. - Je to síla. Proč to slunce proboha tak svítí? - Panebože, já se z toho tepla zblázním. - Kam teď, když všude kolem je ten prokletý písek. - VOLAL JSI MNE? - Co to je za hlas? Vždyť tu nikdo není, to je zas ta má bolavá hlava? - HALÓ, TAK VOLAL JSI MNE? - Tak kruci, co to je? - Kdo jsi? - Proč se ptám, když je to jen v mé hlavě, no určitě. - JÁ JSEM TVŮJ PÁN. - Můj pán? Jaký pán? - Nejsem sluha, nemám pánů! - KAŽDÝ MÁ PŘECI SVÉHO PÁNA. - Ne, já ne. - KAŽDÝ PŘECI V NĚCO VĚŘÍ. - A co když už věřit nemohu? - PAK JSI ZTRACEN, odpověděl Pán. - Ale já ještě žiju, nejsem tedy ztracen. - PODÍVEJ SE NA SEBE: PROSŤÁČEK BEZ VÍRY.  - JSI ZTRACEN. - A to jen proto, že nevěřím? - JISTĚ, KDYBY JSI VĚŘIL, PAK BYCH TI JEŠTĚ MOHL POMOCI SVÝM MILOSRDENSTVÍM. - Ale já nemohu věřit. - TVÉ JE TO ROZHODNUTÍ : SBOHEM. - Kde jsi? Prý pomáháš všem. - Mně ne. Pak jsi tedy lhal..lhal.. - Písek, všude písek, v ústech ; všude písek se svou nezměrnou mocí zachvátit vše. Leží, to malé lidské nic..a nehýbe se. Jen na rtech slova : Neopouštěj mne..., Pane.