Surivor Nights 1.část

Surivor Night 1.část

Bylo pozdní odpoledn.Seděl jsem v pokoji a naslouchal meluzíně. Bylo úplné ticho, protože nějakej blbec  si pohrával
 s televizní anténou. Začal venku foukat silný vítr proto zavřít okna nebyla vyjímka. Sednul sem si a přemýšlením zdali mám dodělat ten článek o požáru, jsem si krátil chvíli. Náhle začalo
 pršet. V tu chvli se po celém pokoji rozezněl ohlu šující náraz blesku, doprovázený prudkou září.Promnul jsem si oči. Náhle jsem uslyšel silný zvuk zvonku. Ovšem zněl jinak ,takže jsem znejistěl.
 opatrně jsem došel ke dveřím. Otevření následovalo. Objevila se černě zahalená postava.

"Kdo jste"promluvil jsem nejistě. Osoba neodpověděla jen vztáhla ruku. Byl jsem ztuhlý strachy ,takže jsem
 neuhnul což byla osudová chyba. Její dotek mnou rozeslal prudkou bolest ,až ke konečkům prstů.Svalil jsem se na zem. Nic, prostě tma a v dáli zvuk ječících sirén...

Probudil jsem se na veliké louce. Hlava mi snad pukla tou bolestí. Náhle se za mnou ozval hlas:
 "Hej ty, co tu děláš, nevíš ,že tohle je soukromej pozemek ?". Otočil sem se. Byl tlustý malý chlápek,asi kolem padesáti. Měl šedivé krátké vlasy a výhružný výraz. Odpověděl sem :
 "No víte já nevěděl že, je to váš pozemek. Já se tady...".
 "Tak se odtud klid´ ty cházko nenažraná !!!" rozeřval se tak jak bych to do něj neřek
."Takový jako ty moc dobře znám !!!".
"Ok, už se klidim,ale mohl byste mi jako říct kde to sem. Jako já ?"řekl sem.
"Seš v královstí Tringisu." řekl přívětivě. "Kde že jako?" zněla má odpověd.
"V TRINGISU !!! Ty to tu neznáš?" promluvil."Samozřejmě ,že ne když se vás na to ptám".

"Hele odkudty seš??" řekl a podezíravě si mě prohlídl."No, z Irska". Sedlák vykulil oči a otcovsky mi řek ,že vše mi vypoví doma. Cestou mi řekl svoje jméno Herper Dlock i já jemu svoje Pay Picard´s.

K jeho statku jsme došli před soumrakem. Pohostil mně velmi dobře. začal mi vypravovat...

"Tringis je velký stát v Severomoří světa Hecku. Celé zemi kraluje král Trirs avšak ten má hodně starostí s Černým Drakem který trápí celý Heck. A zrovna mezi těmito padesátidvou
 zemí v Hecku se usadil tady !!! Slavný magik Jeron předpověděl příchod muže z  jiného světa ,který
 zabije draka. což nemůže být nikdo jiný než ty chlapče !!!" zakončil Herper vypravování.
"Cože !! Já ,že mám zabít nějakýho plaza? Určitě většího než tendle barák ."zněla má nevěřícná odpověd´ .
"Ano ty. A myslíš ,že tydle hadry se tu normálně nosí ???".zavrčel Herper.          
 "Todle nejsou žádný hadry!!!" zařval sem
" Jsou to značkový džíny a triko!!!"dokončil sem  proslov k oblečení.
"Dobře,dobře. Ale bejt tebou tak s tím tady nechodím. Na vem si to"
 a hodil mi košili a kalhoty z pytloviny. Po oblečení mi představil svojí rodinu: svojí ženu Christu starou paní kolem
čtyřiceti, syny Figuse a Rinxe tak ve dvacetidvou jako mě. Figus měl světlé vlasy ošuntělý oblek a optimistickou
 povahu,podle otce byl zdařilý v lučišnictví. Rinx měl vlasy hnědé, ohavně střižené do patičky ,prý je byl dobrý v boji s mečem. Ještě mi dal několik dobrých rad na cestu přes bílým moře,
 pak mě Christa uložila do seníku. Usnul jsem s pocitem nejistoty.

Ráno mě probudil zvuk vozu. Byl to Herper. řekl ,že bych měl jet za Jeronem do hor Zlyků.
 "Bude to lepší ,když pudeš nejdřív za ním než za kralem. Moji chlapci ti na cestě pomohou " zdůvodnil to.
"Hodně štěstí !!!" Slyšel jsem ještě jeho slova...    

                                                
 A tak jsme s Figusem a Rinxefem vyrazily do hor Zlyků.  Ale museli jsme přes Město Griffů známý velkými
 tržišti. Bylo tam množství lidí i různých tvorů co já neznám. Rinx mi řekl že:" Jsou to Orkové kupující zbraně,Hobité pěkní zlodějíčci a Merafové, postavy podobné lidím. Liší se pouze barvou a
 čtyřmi prsty na končetinách. Jsou také známí smyslem pro obchod." 
  "Hlavně s otroky tak si dej na ně pozor Paydo a nechod´ do Merfí ulice. Můžou tě tam chitit a zotročit." 
 poznamenal ještě Figus.Na oběd jsme se stavili "U Mokré Žáby".Chutnalo to hrozně ale aspon´ sem se najedl. po obědě se Rinx vydal do zbrojířství Figus spokojeně podřimoval tak jsem se nepozorovaně vytratil. Nedalo mi to a odplížil jsem se do
 Merfí ulice.Bylo tam úplně prázdno. Najednou vidím otevřené dveře kouknu se a vstopím. Měl jsem radši zůstat u tý Žáby ! Někdo na mně hodil sít´ zakopnul jsem ,spadl na roh dveří a omdlel. Probuzení bylo až večer v temné místnosti. Na zemi tam leželo několik lidiček a trpaslík. Asi spali. Náhle přišla k zamřížovaným dveřím
 Merafa (Fuj, ten byl hnusnej a smrděl rybinou) hodil nám tam kousek chleba a džbán vody a odkráčel dál. Řinčení
tácu probudilo trpaslíka. Byl malý (to se dalo předpokládat) a měl šedé vousy.                                                             
"Ty seš tu novej co"
"Máš štígro hele zrovna tady s kámošema sme jako vykopali tunel. Nemuseli sme si dávat na čas voni totiž žádnýho znás nechtěj."
 Vzal si do kabátce jídlo a šel vzbudit své tři kamarády.
 Dva z nich se neprobudily. Trpaslík lechce zavzlykal.Pak se zmužil a prolez dírou. Spod zdi jsem slyšel jeho tlumený
 hlas abych šel. Prolezl jsem v klidu. Chtěl vylézt i poslední ale viděli jsme jenom jeho hlavu Merafové to asi zjistily
 a vytáhli ho za nohy. Zbyl pouze jeho bolestný výkřik a hluboké zachechtání Merafů. Trpaslík tam smutně stál ,
nevidal ani hlásku. Musel jsem ho vzít za rameno a odvést pryč. Chtěl jsem ho vzít k Mokré Žábě ,ale ted´ ve tmě
 to nevypadalo na dobrý nápad. Usídlily jsme se v jedné kůlně. Řekl jsem mu můj příběh. Pořád se však tvářil zasněně.
 Řekl mi i jeho. Jmenuje se Riw pochází z Trpasličí Kolonie žijící v jeskynních. Přepadli ho v lese ,když byl na lovu drželi ho
 pět měsíců. Ti lidi kamarádi byly celý jeho život. Noc byla studená. Ráno jsme se vydali s Riwem za Figusem a Rinxem.
"Ježiš Paydo kdes byl !!! Bejt v noci v Griffidím městě je pomalu sebevražda !!! Nemusels to přežít" vyčetli mi to bratři ráno.
"Ale jak vidíte žiju a sem v pohodě a ani mě nerozházeli Merafové." řekl jsem mistrně.
"Hele ,jenom ,že seš vyvolenej tak tady nemusíš machřit"obořily se na mě
"A radši už pojd´me.  Hory Zlyků jsou daleko."
 Riw se nabíd ,že půjde s námi a tak i s ním jsme opustily město i Žábu a vyrazily na cestu necestu Jantarovým údolím.

Jantarové údolí bylo kousek od Bílého moře a za ním se tyčil cíl naší cesty. Údolí bylo zalesněné a poseto množstvím
jeskynní s jantarem. Takže se zde scházelo mnoho hledačů pokladů lidí goblinů a skřetů. Také proto je zde velice nebezpečno. Samo údolí není moc dlouhé tak kilometr ,ale hustý les na konci moc živých tvorů neprošlo. Aspon´ tak to říkal Riw ,který je v jeskynních a lesích jako doma.Cesta probýhala dobře (napadli nás jenom asi tři nebo čtyři goblini) les však tak nevypadal. Byl strašidelný plný
zničených stromů. A nad ním byla bílá mlha ,která
 nepropouštěla světlo. Byla skoro tma. Netopýři létali sem a tam. Náhle se Riw zastavil:
 "Cejtim nějaký nebezpečí".
 Jakmile to dořekl rozevřela se křoví a vyšlo snad třicet skřetů. Neměli jsme šanci. Já jsem popadl nejbližší klacek a
 mydlil se o sto šest. Pak mě někdo bouchnul do hlavy a já se svalil na zem v záblesku jsem jen viděl jak nemohou
 Riw ,Figus a Rinx odolat útoku jak se snaží ochránit mě pak jsem už potřetí padl do bezvědomí...(to mám pech co)
Probudil jsem se za tím lesem trnitém křoví. Po těch třech ani vidu ani slechu ,pouze ptáci mi prolétli nad hlavou. Moje rozhodnutí bylo v tu chvíli konečné-vydám se do hor sám a najdu Jerona.

Cesta nyní vedla přes Bílé moře neměl jsem však vor tak jsem se vydal do vesnice Rhiba. Bylo to zapadlé město s
 malým přístavem plných Mořských Vlkůch. Našel jsem hospodu "U Rejnoka",goblini mi ukradly všechny trivy
(tím se tam platilo) proto jsem si musel jídlo vypracovat. Ale nebylo nadarmo umývat v kuchyni nádobí setkání s hezkou servírkou Miko. Přespal jsem v loděnicích. Zrovna nejlíp jsem se nevyspal byl tam snad sraz těch vlků. Mluvily tam snad celou noc ,ale pochitil jsem ,že už o mě ví celý Heck.                                       
 Ráno mě strašně bolely záda a sotva jsem se zvednul. Poptal jsem se "U Ryby" jestli někdo nejede k horám Zlyků. Jeli tam hned dvě lodě: Rybáři a obchodní lod´ . Přemýšlel jsem jakou lodí na konec moje rozhodnutí bylo ,že poprosím o svezení rybáře. Ti jedou přímo kdežto obchodní jede nejdřív po řece do Jantarového údolí a tam bych se nerad vracel. Rybáři mě mezi sebe přijmuli ochotně. Cesta probýhala dobře. Rybáři nevěděli kde mě vylodit. Náhle uviděli zátoku, byli nejistí zdali tam mají plout.Ale nakonec pluly. byli jsme skoro u břehu ,když jsem uviděl na ostrůvku kousek od nás postavu...
 "ZACPĚTE SI UŠI !!!"stačil jsem zakřičet
 ,když jsem viděl Sirénu. Snad to rybáři nepochopily ,snad to byl osud ale stalo se to. Byly omámeni hudbou já se držel Herperovi rady aměl zacpané uši a oči a prospěvoval jsem si druhou symfonii od Mozarta. Nevím jestli to na ni zapůsobilo ,ale jak jsem otevřel oči nebyly zde ani rybáři ani Siréna ani býk ,kterého jsem viděl z lodi. Vystoupil sem z lodi na břeh. Najednou co nevidím kouskek od úpatí hor je malý zámeček. Následoval výstup na horu.

Přišel jsem k zámečku až odpoledne. Hluboce sem oddechoval. Nejblišší kámen pak ztěžknul mou váhou. Po půl hodinovém
 odpočívání bylo mé zat´ukání na dveře odhodlané. Otevřel mladý elf se světlými vlasy a kamennou tváří.
"Jeron už tě čeká,Picardsi" řekl s překvapivě chladným klidem.
Dovedl mě do místnosti s velikým křeslem v něm seděl Jeron. Měl podobný věk jako Herper
,také měl krátké šedé vousy a vlasy a brýle. Četl knihu ,ani od ní nezvedl oči a řekl mi abych si sednul. Konečně  odsunul knihu
 a začal:
 "Payi, abys mohl porazit Černého draka, musíš nejdřív zabít jeho slouhu Zotra. To je ten co tě chtěl zabít na začátku dotykem. Málem se mu to podařilo ale stihnul jsem tě přenést sem. Jen ty jsi vyvolen zničit je. Protože ,když ho nezabiješ zničí i celý tvůj svět." následovala odmlka
."I naší redakci zničí?"špitl jsem.
 "I redakci"řekl Jeron
."Sám zabít Zotra nemůžeš ,protože ho hlídají podplacení Barbaři,takže musíme zachránit tvé přátele. Vím kde jsou. Pomohuti i můj sluha elf Geph. A ještě něco, potřebuješ ještě nějakou zbran´. Já na zbraně sice nejsem ,ale holou rukou Zotra nezabiješ." dopověděl Jeron.
 Já jsem vytáhnul svůj klacek pečlivě obroušený z dlouhé chvíle.
"Tyčová zbran´ Hmmm to stačí. Zotra je v Rudé zemi a tví přátelé u
Skřetích jezer. Vyrazíme hned zítra."ukončil řeč.
Poté mě Geph odvedl do místnosti bohatě vyzdobené obrazy. Zalezl jsem do měkké postele. Do noci jsem o tom všem přemýšlel až sem usnul.

S Gephem a Jeronem jsme tedy vyrazily směrem na východ ke Skřetím jezerům. Šli jsme proti ranímu slunci ,které nás ozařoval svitem. Ušli jsme již tři hodiny cesty, stále jsem neviděl ani louži vody. Měli jsme velikou žízen´. I Jeron si nevěděl rady. Kolem nás bylo hodně zeleně ,ale žádný zdroj vody. Docházeli mi síly. Náhle jsem uviděl v dáli obrovské jezero. Chtěl jsem rychle běžet k ní ,ale Jeron mě zastavil v pravou chvíli. Byla tam vesnice skřetů. Již jsem viděl na kůlech přivázané mé tři přátele.
Museli jsme se přplazit až v noci. Osvobodily jsme je bez problémů. Já jsem jim vše o Zotrovi a Barbarech řekl. A tak jsme se ráno
 vydaly k Rudé zemi

Došli jsme tam až odpoledne. Byla to sluncem vyprahlá poušt´ zbarvená do ruda. "Musíme najít Zotra. Určitě se bude skrývat v podzemí. Nemuseli jsme hledat dlouho. A tak jsem se    Já, Jeron, Geph, Riw, Figus a Rinx Dlockovi vydali do hlubin země
Byla tma. Šli jsme hodně dlouho. Náhle Riw uviděl světlo. Rozběhli jsme se tam. Objevili jsme se v kruhové místnosti, ozařované svíčkami. Proti nám stála zády černě oblečená osoba. Poznal jsem ji.
"Zotre !!!"zakřičel jsem.
Postava se otočila
"Ha ty bídný červe"promluvil Zotra klidně.
"Čeká tě smrt a tvé přátele taky" dořekl a lusknul prsty.
V tu chvíli přišlo asi dvacet barbarů ze všech stran. Začal nelítostný boj. Já se pustil do Zotra. Neměl žádnou zbran´jenom
 holé ruce. Však i ty představovali nebezpečí.
 " Nejdůležitější je hlava!!" zakřičel ještě Jeron.
 Nevěděl jsem co tím chce říct. Otočil jsem se a Zotra mě kopnul prudkým kopem.
Ležel jsem na zemi a Zotra ke mně vztahoval smrtící ruku. Musel jsem se rychle rozhodnout. Bud´skočím a zaútočím. To však bylo tlumenné strachem. Všechno možné se mi honilo hlavou .Nakonec v desetině vteřiny jsem se rozhodl. Rozpřáhl jsem se a trefil jsem jeho ruku. Ta však byla jako z olova !!! Náhle se mě dotkl a ...
 Cítil jsem několikrátrát větší bolest neš na začátku. Najednou vše přestalo. Otevřel jsem oči. Letěl jsem k nebesům. necítil jsem ani ruce ani nohy. Podíval jsem se dolú. Viděl jsem celý sál . Ležel jsem tam na zemi. náhle se zraki všech přátel obrátily k mému tělu. Upustily zbraně. Barbaři toho využily. Slyšel jsem Zotrův pekelný smích. Zklamal jsem.
 Ale náhle Jeron z posledních sil řekl
 "Drasierat ma Mehmomád Friat Sevanpol !!!"
Začal se se mnou točit svět. Zatmělo se mi před očima. Najednou jsem se objevil znovu ve chvíli kdy jsem před Zotrem ležel na zemi.
 Nemusel jsem se již rozhodovat dlouho.
 Strach byl pryč vyskočil jsem a z leva jsem tyčí vší silou bouchnul Zotra do očí. On to nečekal a tak spadnul na zem. Jen co se
 jí dotknul ,
 rozplynul se. Šel jsem pomoct přátelům s Barbary. Brzy jsme byly hotovy
Vylezli jsme z té díry a byla již noc.
 "Jerone zachránil jsi mi život" řekl jsem úctyhodně.
"Ne ty jsi zachránil nás."
"Bitvu jsme vyhráli ,ale válka není vyhraná.".
 Ráno jsme se vydali k horám Zlyků - vstříc dalšímu dobrodružství..

Konec 1. části