Brouček

Potkal jsem cestou z lesa

malého broučka, který se smál.

Připadlo mi, že z nebe klesá

a jakoby říkal: „Zastav se, už nechoď dál“.

A tak se ptám milý broučku:

„Cože jsi takhle vysmátý?

Copak  necítíš tu letní bouřku?

Schovej se někam do chaty.“

„Já cítím tu vodu a jsem šťastný,

křídla mám trošku špinavé,

ty nemáš křídla ani vlasy mastný,

však srdce máš trošku bolavé.“

A pak mi do řas začaly padat kapky,

brouček se ztratil z obzoru,

Tu napadlo mě: „Co ty víš o mém srdci?

....však nebudu s tebou v rozporu.“

Občas si na něj vzpomenu,

když kontroluju si ráno vlasy,

a v dáli bouřku zaslechnu,

když píchne mi u srdce a svrbí mě řasy.