Sedmnáctina dítěte

     Podle posledního průzkumu vymíráme. Slovutný národ praotce Čecha, který se hrdě bil v mnoha bitvách proti Švédům a Němcům, tu za několik let nebude. A tak možná zůstane pouze vzpomínka. Hrubě otesaný pomník, na který budou močit psi. Nebo roboti. Záleží na tom, jak bude svět za těch pár desítek let vypadat.

     Nyní se ženě v Čechách narodí 1,17 dítěte. Nedivím se. Dnešní doba je tvrdá, a ambiciózní spermie má mnoho nových možností, jak zničit ostatní a zahnízdit se do vajíčka sama. Od miniatruních mobilních telefonů s přáteli na telefonu, po házení klád (respektive kládiček) pod nohy??? ostatním spermiím. Když je u vajíčka, použije však daleko prozaičtější praktiku. Zahrabe se a prdí… Ostatní pomřou puchem.

     Kde se však bere ta sedmnáctina dítěte? Myslel jsem, že třeba siamské dítě se počítá jako 1,5, čímž by se leccos vysvětlovalo. Na inzerát jsem s jedním takovýmto dítětem (nebo dětmi?) měl setkat. Na místě srazu mě však přepadla banda snědých mužů, zkopala a okradla. V tu chvíli jsem se necítil ani jako jeden člověk, ale spíš jako půlka.

     Když jsem po tomto tristním incidentu seděl u kamaráda, dozvěděl jsem se: „Nevím, co je na tom pravdy, ale nesmíš to brát tak vážně. Třeba se statistický úřad zmýlil.“

     Statistický úřad a zmýlit se. Nemožné! Rázem jsem hodil nohy na stůl a uvědomil si, že Češi tu budou žít bez problémů ještě několik stovek let…